Balada o Kaovi a dívce z rodu Kitů:
Žily vedle sebe ty dva rody,
Kité a Kaové - spřízněni krví,
jednání druhého měl za podvody,
ten, kdo si připadal lepší, prvý,
„Muž z rodu Kaoů nás jen zmrví,
to, Kiťanko, měj na paměti,
dovedou uhranout-li tvé brvy,
ať poslouží Kaovi za prokletí,
Kao ti nadělá vrásky v pleti,
jsi pro něj klenot snad - a také lup,
zakázané ovoce démon světí,
dráždí si sliny své, brousí chrup,
Kao nás vytrhne jako chlup,
zničí nás - s tvým přičiněním“,
„nástrojem budu bídných tlup?,
co když opravdu ráj v peklo změním?,
Co když vášeň skončí zneuctěním?,
nemohu svěřit se zhouby poslu,
vlákám ho do léčky? - co si cením?“,
nechtěla figurkou být by oslů,
O dobru snila - a snila o zlu,
vlákala jinocha na popravu,
podlehl tváře krásné kouzlu,
vrahové cítili být se v právu,
Ukrutnost smrti v dívčím hávu,
zalomcovala blízkými zabitého,
„ta kurva, ta saň - ať zhyne v splavu,
když byla v stavu hubit jeho,
Mladíka hodného, i zuřivého,
když bezpráví zřel bezpříkladné,
mohla mít partnera upřímného“,
co zhořklo už, hned nezesládne
(4. 6. 2005, přepsáno v červnu 2005)
|