Je 3:17 UTC a já piji novoroční Budweiser a nechávám se unášet přítmím své kajuty. Nadešel čas na promeškané předsevzetí, jehož svědkem bude hlas operní pěvkyně, který se ozývá z lodního rozhlasu.
Enrique by řekl: „Salud, el dinero y amor.“ Ale co mi je po Enriqueovi, zradil, stejně jako všichni ostatní a stejně jako ti, co teprve zradí. Tak na co připít? Na světlušky májové noci, … Z reproduktorů se ozvala Vltava, ó Bedřichu, smetano ty mateřská, ty nezradíš, ty mi budeš dělat společnost. Vzpomeneme na povodní postiženou Prahu, jak se má, jak se pomalu zvedá k životu.
Béďo, já myslím, že ženský jsou táhlem světa. A jsou chytré. Chytré natolik, že o tom nemluví nahlas. Nechávají pořvávat to chlupatější pohlaví, zatímco čtou, píšou, kreslí a zajímají se o svět, zajímá je den i noc, světlo i tma. Nevynechávají však ani meziprostorovou barevnou škálu, a protancovávájí se životem, zvládají vařit, prát i vysávat, navíc programují, rodí, vedou elektrárny, prohánějí rychlá auta po pomalých dálnicích.
A co víc? Umí rozkvést. Rozpukají jako poupata na zrcadlové dlani. A v bolestivém rozpuku dají vzniknout novému kvítí. Ó, vy všichni hloupí muži… Trpí a přece dovedou být tak krásné. Hrdé vlastenky, spanilé panenky, upřímné ve slovech, čestné v rodinných okovech. Znám ženy. Znám jejich radosti i starosti. Znám jejich muže. A znám ženy zarmoucené ze svých mužů. Zarmoucené, nedoceněné a přesto věrné a neopouštějící. V časech moderny nepochopitelné.
Marie Nešťastná, rozená Šťastná, vychutnávající pohár trpkého vína, které nechává kvasit její manžel. Vlaštovka Marie stahuje křídla nad svými ptáčátky, zatímco jim otec a manžel trhá od úst banány.Vyčítá a hlaholí, hladí vlaštovku struhadlem a kraholí. Smutná to píseň housliček, jejichž struny tahají za nitě vedoucí k srdci každého kolemjdoucího. Každý vidí do hnízda, každý se však odvrací. Vlaštovka v kleci podává k večeři pivo, uléhá na lože s vlastním vrahem. Odsouzená k zatracení, čekající na bodavé ostří…
Pane Smetano, co na to říkáte? Nic? Jen se díváte?
Smutně se díváte, klopíte zraky,
….copak, snad doma nemáte
vlaštovku taky
Vlaštovku bez křídel,
co víno nalévá,
slepá je, nevidí,
ubrusy polévá,
bytem se potácí,
nemá sil více,
v okně vám plápolá
červená svíce….
Krachuje, bortí se, rodinné soužití, blahobyt nevěry ulice osvítí, zářívá světla z křiklavých oken, červených rakví, hnisavým mokem, ……..
A PROTO PŘIPÍJÍM NA DNEŠNÍ SOUŽITÍ, žen u mužů,mužů u mužů, žen u žen, i mužů u žen, věřte si v nevěrách, tancujte v zástěrách,
… A sklenice zklamaného přípitku končí v odpadkovém bláznovství sfouknutých lamp již nepotřebných petrolejů…
Dobrou noc, Bedřichu.
|