V nechtěném okamžiku
nočního bdění
odbily mé hodiny
v nedochvilném souznění varhan
utrousil jsem krůpěj
slaný déšť jenž z tváře
...dolu stéká
sedím a ukájím se myšlenkou
že nebude již nikdy více
to co já jsem chtěl
na dosah nekonečným balíčkům štěstí
dostal já od osudu pěstí
stín jenž tělo hází
duše moje po něm schází
opouští mě myšlenka
a i ta moje modrá panenka
zůstal jsem tu sám
všechny transcendentní okamžiky
staly se mými bolavými skutky
jen posměšně zostuzen
tu sedím....
na rozbouřenou oblohu
kde dříve tolik krásna
s úšklebkem hledím
odešlo všechno
a nezůstalo nic
v dálce praská
zastaralý gramofon
kroutící se prasklá deska
jen ztěží pro jehlu
k přečtení