O Červené Karkulce trochu jinak:
I.
Červený čepec,
červené boty,
červené víno
a též rudé rty
Má růží věnec,
koš na dobroty,
má ráda kino,
jde do puberty
To babička má
narozeniny,
v domku bydlí
až tam za lesem
„Hej, už bude tma,
vem´ kopretiny,
odsuň si židli
a pojď rychle sem“
II.
Měsíc je jak zlatý štít,
stromy jako vojíni,
vlci opouštějí kryt,
matný svit je ojíní
III.
Už za červánků
opustil doupě,
vlk šedý jak dým
Tu našel branku,
zřel růže poupě,
nechtěl býti zlým
Babička byla
u jedné známé,
povídaly si
Karkulka čilá
trochu se klame,
hledí na rysy
IV.
To nejsou rysy babičky,
však ta hlava v posteli
svůj šátek má i brejličky,
které si sundá, dočte-li.
Však vlk se rázem osmělí,
zří dívku, rudé lodičky,
ryšavé vlasy ševelí,
zrak šedý, rudé ohníčky.
„Neseš mi, neseš bochníčky?“
„Babičko, Ty máš divný hlas.“
„Ty máš ho jako rolničky,
já chytila jsem chřipku zas.“
„Však babi, chřipku vezme ďas,
Ty zas budeš jako řípa,
tak pusť mne na svůj kanafas,
slyšíš, venku ptáček pípá.
Nenesu Ti sice lipa,
bábovka i víno chutná,
nevadí, že hlas Tvůj sípá,
ať se daří, nebuď smutná.“
„Tvoje starost není nutná,
pojď děvenko, to mi řekni,
kluci jsou ti všichni putna?
Obletují tě ti pěkní?“
„Ale babi…“ „Ne, ne… Klekni,
a řekni, jak jsi zhřešila,
děvenko, se hříchů zřekni,
zničí tě síla zběsilá.“
„No babi, snad jsi nepila,
bojím se, máš velké oči.“
„Chci vidět, jak jsi ztepilá,
vidím tě a svět se točí.“
„Babi, když sem někdo vkročí,
máš tu vcelku nepořádek.“
„Najde se, kdo na tě sočí?
Má manželku, holobrádek?
Řekni, zda má holý zadek?“
„Což babi, Ty ses´ zbláznila?“
„Ty jsi jako malý hádek,
jsi démon, byť jsi spanilá.
Tvá krása mnohé ranila,
já teď léčím tvoji duši,
ta, řekla bych, je prohnilá.“
„Babi, Ty máš velké uši.“
„Abych slyšela, co ruší
mravy a poklid rodiny,
však ty víš i, co se sluší,
ty děvko bídné spodiny.“
„Kdo jste?“ Teď bijí hodiny,
je celá a Karkulka ví,
že skok mu stačí jediný
a život nic jí nespraví.
„Jaké se stalo bezpráví?
Co babičce jste udělal?“
„O tom tě nikdo nezpraví,
to já jsem se tvým soudcem stal.“
Jen slova tato pošeptal,
to nebyl vlk, však vlkodlak,
„bum“ – myslivec ve dveřích stál,
vypálil rychle – jen tak tak
V.
Nabídl se sám,
že doprovodí
babičku domů,
svou pušku si vzal
Když slyšel křik tam,
drama se rodí,
děl,: „U sta hromů“,
vlk oběť lízal
VI.
Však nakonec se slavilo,
víno se pilo do dna až
a děvče milé pravilo, že chystá se na cizí stáž
|