V lese jsem se snesla
pod kabát
jenom hromový úděl znamenal
pokácení deštných pralesů
harmonizované tiky
rozcuchanou panenkou péřovou prezentované
dostaly určitou metodiku práce
lásku nechaly zabít
smysl přežívajícího vzdychání
klepe na nebeskou krůtu
stydne jako poražený vůl
přesto si myslím své a věřím nadále
že ta ptactva díru ve světě vykopají
krumpáčem hnacího pokání
mám brýle nedostupné lidskému oku
jsou parametrem všech troufalých fanatiků
jenom když přelezu po žebříku z jedné strany na druhou
tak mne polibky zasypají všichni inciovaní
praxe těla
vize opakujících se říkadel
paroduje stolici korků do tmy
majetné mžiky do otcovství nos strkají
nejsi jsi budeš a jak-)) kolikrát ještě?
a co?
toť běžná mocenská hiearchie
bláznivý přesvědčení o rychlém zániku
dokončuji podivuhodný rým
na svatém kopci
ověšení futuristickými přístroji
mele jednu kávu
ve vínku proleželý ženský puch
studí mne na břišních striích
chtěje cenzurovat magický řev
pokládám srdce na zklamané ego
snad to není konečné prohlášení..
já vím
na časy se protahuje mlžící mysl
schovává Kantovy obrázky smrtě do jehličí
výběrově chystá odplatu
všem dýchajícím oponentům
z měsíční antiteze splozené
s rostoucím znepokojením konzumuji svou krev
ó bože jak je čirá jak je nenávistná
jak umí zabíjet člověka.