V popředí otázky stojím svlečená
na půl
váháš
a já po cestě do ponížení strádám láskou
stojím na kraji
od tebe kousek
bojím se mrknout ,
bojím se nadechnout,
abys nepoznal jak těžce dýchám,
posmíváš se...?
vedle natažený
spíš...?
nedotčený
ani konečkem řasy
nemohu
hranice z vůle
říkáš
nevěřím lháři
zezhora uslyším
proudění touhy
proklaté zvuky
stočená do klubíčka
oddychuješ tváří ke mně
a stejně jsme každý sám
ve snech zapomínám
ale probuzení
zvědavé pohledy tvé matky
je asi zvyklá...
usínat roztoužená
tvůj dotyk blaho
pro mou duši, tělo
zapomenout by se chtělo,
nechtít co nemůžu mít.
Nesnáším "nikdy...."
|