jen pod modrými stromy

odpouštím básníkům krajinu původu

to ticho

akt intimity sebe; mysl na proužky

rozstříhaný den dotýká se zvuku

nedosažitelností kořenů

tak poutá se temnota hlavou vzhůru

pane, čtu tě zrcadlově

že led netaje rovníkem

když prší z hvězd mezi řádky tónu

psal si o stínu koruny nebe

já slyšela

ze skla obraz varhan...