Křišťálové klestí lne se s oblohou v močálu bez povyku vídávají se hrozny Nebeský esprit vyvolává památnou mši o větru či měsíci nemluvě Studí... nemůžeš to popisovat v peřinách když andělé svou rosu trpělivě chrání
ač sami se zážitkům nebrání Ve vlnách zpět se vrací dojem přesvědčení -kde jsou zakopány ta slova o lásce a o zázraku? Škála perleťových vůní volá potřebuje pohlazení od mléčné dráhy A znovu politá mísa s ledem kvapně přede obecné lidství na počkání Slunečním svitem prolnuté peří opírá se o zdivo přírodního dotyku sálá obrovská chuť po setmění jako melancholie rotací vše září a ve snech se brouzdá po světlém setmění... |