FOTBALOVÝ FANDA
Můj velmi dobrý známý je zaníceným fandou do fotbalu, ne snad, že by v létě v zimě postával na tribunách toho či onoho stadionu, ale jde-li do tuhého, hraje-li se o hodně, nezná bratra a všechno a všichni musí stranou, přednost má blikající bedna a vychlazené lahvové k tomu. Pro mě je to jen 22 chlápků, co se dost nesmyslně honí za merunou a berou za to nehorázné peníze, ale jsem jen laik, co neví, kdo je bek a kdo centr… Hraje-li nároďák, jeho temperament se stává neukočírovatelným a raději se držeti pár metrů od jeho rozvášněných gest. Protože, když už berou, sakra práce, ty prachy, tak ať se taky snaží, já chci vidět góly, hřímá a ničí si hlasivky. Vyhrajeme-li, trenér je bůh a máme nejlepší mančaft pod Sluncem, velebí jednoho po druhém a září štěstím! Jo, jo, jsou to kabrňáci, ti kluci ušatí. Ale běda, nedají-li hoši do oněch zatrachtilých 90 minut, plus něco málo navíc, všechno! Neřku-li vyplouží na hřišti potupnou prohru! Pak je to banda blbounů, přeceňovaných ňoumů, manekýnů, frajírků napomádovaných, všichni, všichni by potřebovali vykopat bez milosti z nároďáku, a ten Chovanec! Radši ani nekonkretizovat… Když jsme nezvládli Dánsko, nezvládl míru konzumace a tak se zpil, že po zbytek večera ztrpčoval život mým střízlivým hostům. Neustále je objímal kolem ramen, poplácával po zádech a stále méně srozumitelněji mumlal variace na téma: chápeš, ty vole, s Dánskem, s Dánskem, ta vostuda, na Sibiř je poslat, chápeš, s Dánskem… Má obava o jeho zdraví před rozhodujícím zápasem o postup na MS 2002 s Belgií, byla tedy odůvodněná. Odmítl přijít ku mě, tohle si prý musí vykoukat sám! A naši čutálisti co? Rupli. A nepostoupili, už zase…. Ne, že by to mě trhalo nervy, ale raději jsem ani nedomýšlel, co on, měl jsem ty nejčernější vize, ale zvládl to, aniž by si ublížil, tedy svým nervům, především... Co tomu říkáš?, píši s obavou sms. Nahořklá odpověď přichází obratem a není prosta ironie, toť dobré znamení, prý „Hoši, děkujem!“ . Spadl mi kámen ze srdce, už jsem v duchu vybíhal o tři patra výš, matně se rozpomínajíc na umělé dýchání a podobné "zbytečnosti", ale naštěstí jich nebylo třeba. Můj přítel, zdá se, vyspěl, ale je to trudný a pro nervy náročný úděl, tohle fandovství, kdo nezná, nepochopí :o)
|