|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Má poezie,
ty slůvko povždy líbezné.
Naplnitelko mého srdce.
Ty kráso,
ty můj domove,
štěstí navždy vítězné.
Jsi muž či žena??
I co vlastně jsi?
Jsi siroba v lese odložena?
Jsi lehké bílé pápěří?
Jsi snad jako kvítek jemný
co otáčí se za sluncem?
Nebo jako požár,
hrozivý a neochvějný
zápolící se srdcem.
Jsi tak čirá,jako křištál,
co panně skví se ve vlasech.
Jsi silná a přec tak slabá,
když srdcebol tě obváže.
Ach ty má poezie,
nositelko snů i zklamání.
Zlámaná jsi mými slovy,
slovy mého vyznání.
|
|
|