|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Za křivým plůtkem zahrádka jak dlaň, a dům bílý s rozpadlými krovy. Tam tak často ve snech chodívám, když srdce tak stýská si a nekonečně bolí.
A květy v odkvětu, tak tlivě krásně voní, jak dlaně, co vyprahle klesly v starý klín. Nad lesy brdskými se deštné mraky honí, všude kolem klid a nekonečný smír.
Na stole s ubrusem, s jemnými výšivkami, hrníček stojí s čajem šípkovým. Jsem hostem času, jež dávno, dávno minul, a zase tu sedím za stolem prastarým.
Tak laskavé je pohlazení vánku, které mi sklouzává lehce po vlasech. To ruce mé babičky vplétají do copánků, útěchu pro chvíle v mých životních nečasech.
|
|
|