|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Milí mí křídlatí duše sním vás a zpívám i když vás nemyslím a zpívám vás ve tvarech duše i těla Je blízkost - jsou bezbřehé pláně kolíbání, které se kloní až k přílivu čáře - až tam - jak vzít do rukou moře? jak dát mu tvar? Jak růst jím, když chutná tak slaně když dálky blíží k nám k našim rukám tady a teď Je hranice blízkostí a za blízkostí už prý žádné tělo, žádné ruce, žádná bolest mořských vln, příchodů, odchodů, nejistot - tak možná někdo nechce mít na duši stín, nechce mít další bolest která člověka umírá nechce mít viny a černá mu kazí obrazy cest A jiný stín přijme přijme si smrt a teprve za blízkostí nachází "jedno" - postel DUŠE co Odysseus jen pro sebe a svou ženu vytesal, tady už strom po ranách sekyrou, tady už ruce, síla, - tady už svět za blízkostí, kde neustále hrozí smrt ze ztráty toho jediného - toto je pískový hrad na pobřeží, toto je krev, když vlny běží a my znovu a znovu ... toto je loď, která přesouvá nás mezi pevninami ...
|
|
|