Malostranskou Baráčnickou rychtou se v sobotu 27. května rozezněly židovské i africké rytmy. A to v neočekávané, příjemné symbióze.
Na pódiu ten večer vystoupili kapela Klec, hrající židovskou hudbu klezmer, a skupina Mugee, zabývající se hrou na africké bubny. Vystoupení Mugee doplnili Jana Modráčková, „vypůjčená“ z Klece, a německý hudebník afrického původu Ton-Ton Sylla.
Skupina Klec čerpá už od roku 1997 inspiraci z židovské hudby. Kapela hraje ve složení: Martin Šmíd (zpěv, flétna, doprovodná kytara), Jiří Váňa (basová kytara), Jana Modráčková (bicí), Jakub Schmid (harmonika, trumpeta), Štefan Čulík (elektrická kytara) a Adam Gebert (saxofon).
„Oni dříve hráli bez bubeníka, tak jsem za nimi zašla, jestli by třeba nechtěli,“ prozradila k tomu Jana Modráčková, která hraje taktéž v populární skupině Traband. „Dřív to byl spíš folk, teď je to víc do bigbítu. Řekla bych, že je takový ´punkový klezmer´.“
Ve své tvorbě se hudebníci z Klece opírají většinou o převzaté židovské melodie, které doprovázejí vlastními texty, občas sáhnou pro inspiraci i k melodiím cikánským či ruským. Skupina nabídla na koncertě milostné písně, ale i klasické příběhy ve stylu „šli Šlojme a Chajme.“ Několik převzatých písní kapely, která nedávno vydala album 15 písní o lásce, bylo taktéž v jazyce jidiš. „Chlapec se dohaduje s dívkou, jestli ho chce, ona odpovídá, ale nakonec to k ničemu nevede,“ shrnul lapidárně obsah jedné z nich zpěvák Martin Šmíd.
Vystoupení mělo říz a šťávu, zvláště když zpěvák doprovodil své hraní na flétnu svéráznými tanečními kreacemi.
A od Židů jsme se přesunuli do horké Afriky. Skupina Mugee (čti „mugí“, nijak jinak!), hraje ve složení Jan Soukup, Libor Vaněk, Jan Vorlíček, David Oplatek a Šárka Pospěchová (všichni bicí) a na pódiích se objevuje od roku 2002.
Neobutí hudebníci nabídli tradiční africké rytmy, jako balakulanya či gidamba s využitím nejrůznějších druhů klasických bubnů - dundun, sangban, kenkeni či asi nejznámějšího djembe. Zahráli ale také na „štěrbinové bubny“ krini, které se naopak od tradiční představy o bubnech výrazně liší.
„Hrajeme hlavně rytmy západní Afriky, ale nebráníme se ani jiným inspiračním zdrojům,“ říká o kapele Jan Vorlíček. „ Nejdůležitější pro nás je, aby se lidé na našich koncertech dobře bavili a alespoň na chvíli odhodili svoje starosti někam do kouta a společně s námi si užívali radost z rytmu.“
Hudba dostala skutečně osazenstvo Baráčnické rychty do varu, jen málokdo zůstal sedět. V některých skladbách zaskočila s trubkou univerzální Jana Modráčková - a dodala tak africké hudbě, postavené primárně na rytmu, zajímavou melodickou linku.
V závěru pozvali hudebníci na pódium svého „učitele“ - vynikajícího frankfurtského bubeníka guinejského původu Ton-Tona, který v Praze provozoval víkendový kurs hry na djembe. Ten ukázal, jak na africké bubny hraje opravdový Afričan - třeba v zajímavém bubenickém „dialogu“ s Janem Vorlíčkem. Svou hru doprovodil také krátkým zpěvem v rodné řeči - a obecenstvo po něm jeho slova dychtivě opakovalo.
Koncert, spojující dva zdánlivě zcela odlišné hudební světy, se tak po všech stránkách vydařil.
www.klec.cz
www.mugee.cz
|