Slovo Strings znamená v angličtině Provázky nebo Nitě. Dánsko-švédsko-britský film s tímto názvem se výrazně liší od všeho, co se v naších kinech poslední dobou objevilo. Jedná se o rytířský příběh ve středověkých kulisách, upomínající mimo jiné na Hamleta. Najdeme tu zlého uzurpátora trůnu, mladíka, snažícího se pomstít smrt otce či dívku, kterou ostatní nutí k svatbě s nemilovaným mužem. Všechny tyto vášně ale v Provázcích předvádějí loutky.

  Loutkové filmy se v kinech objevují jen málokdy, a zpravidla jsou zaměřené na mladší diváky. Tenhle loutkový film ale není pro děti. Rozhodně ne pro ty menší.

  Král jedné nejmenované země spáchá sebevraždu. Jeho konkurent ale všechno navlékne tak, aby se zdálo, že král byl zabit někým z národa odvěkých nepřátel. Mladý princ se vydává pomstít smrt svého otce, a uzurpátor může zatím v klidu usednout na trůn. Pravda však začne brzy vycházet najevo…

  Psychika hlavních hrdinů nemá nic společného s jednorozměrností běžného pohádkového světa. Hlavní hrdina, mladý princ, při svém bojovém putování přichází mimo jiné na poklesky svého otce. Musí se srovnat se zjištěním, že jejich země patřila původně druhému národu, kterému ji nelegálně vzali. Velké dilema řeší také princův přítel a průvodce, kterému je vyhrožováno likvidací rodiny, pokud následníka trůnu nezabije. Samozřejmě tu nechybí ani milostný motiv, který tentokrát odkazuje zase k Romeovi a Julii.

  Tvůrci vytěžili maximum z možností, které nabízí loutkový svět, a velmi invenčně si s nimi pohráli. Víte, jak loutka spáchá sebevraždu? Přesekne si hlavovou nit. A když chcete někoho mučit, přetínáte mu postupně nitě od končetin. Pokud přijde o některou z vedlejších nití někdo zámožný, dostane ruku či nohu od otroků, kteří jsou k tomu určeni. Následník trůnu je natřený zlatou barvou, ale když se chce schovat v davu, stačí mu nechat se přemalovat. A jak se loutka narodí? Rodiče vyberou dobré dřevo a pak postupně, jeden po druhém, vážou provázky - dokud děťátko neotevře oči.

  Díky dobře napsaným charakterům a vynikajícímu dabingu (v podání prvotřídních britských herců) si divák ani neuvědomuje, že postavy nepohybují ústy.

  Výtku lze mít k poněkud nelogickému chování prince, který se v závěru nepokusí nijak zabránit válce, o níž ví, že je zbytečná. Zrovna tak je zvláštní, že se nikdo z nepřátelského národa nepodivuje, když jsou obviňováni z vraždy krále. To všechno jsou ale jen drobnosti.

Filmu se výborně daří vyhýbat se obvyklým klišé. A to zejména v závěru, kdy pomoc pro jednu z hlavních postav přijde pozdě - přesně o těch několik vteřin později, než by se objevila v běžném filmu.

  Symbolický laděný konec pak nabízí opravdovou katarzi ve smyslu klasických dramat. Strings rozhodně stojí za shlédnutí, a to i opakované.