|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Myšlenka montérek
(factory love story)
Zdál se mi sen o půl páté ráno o lidech v tramvaji.Zdál se mi sen o lidech v metru.O zabalených polospících lidech uhánějících vlhkým ránem do svých pracovních pozic.Viděl jsem několik komínů a sám sebe postupujícího davem,který spěchal směrem ke třem komínům v poli.
Viděl jsem dav lidí,pokuřujících směrem ke komínům,slyšel jsem nenasnídané hlasy před svítáním.Slyšel jsem první opravdu živé ptáky.Nevím proč byla ta továrna směrem na východ,ale za ní svítalo.První,odkudsi odražené červeno-oranžové paprsky slunce, osvětlovaly všechny hlavy davu.Ale v tom jsem slyšel slabé pípnutí,má registrace v objektu,začátek mé dnešní práce.
Cítil jsem jak mi po těle stéká vlahý pot,který lepil můj zelený pracovní oděv ke kůži.Továrna jakoby celá vybrovala,já jsem také lahodně vybroval a tančil ve zvucích strojů tanec zapomnění,tanec práce,pod velmi rychlým stroboskopem umělého osvětlení.Nesmírně velké haly.Stálé hučení,které se nesmí nikdy zastavit,které jde od strojů,přes člověka a rozléhá se daleko za hranice budov tak,jako neviditelné siločáry okolo magnetu,tak jako ranní východní slunce ,které tvoří barevné obloukové přechody nad továrnou.Nesmí se zastavit,nikdy se nezastaví…hučení.Továrna nezná lidi,továrna nezná stroje.Továrna je duchovní matka práce,místo ve kterém vzniká dílo,dvoustranné dílo.Dílo slouží lidu a továrně samé.
Někdy myslím na svoje rodiče,když jsem v továrně.Tady nemám žádné rodiče,továrna je má matka a ředitel můj táta.Mým podpisem jsem stvrdil účast v díle,nikdy nebudu vědět, jestli je to dobré nebo špatné.Podepsal jsem se pod text,který zaznamenal mou přítomnost.Prodávám svůj čas,čas volnosti a snění za bydlení a jídlo.Jsem jeden z živočichů v továrně,společně s ostatními živočichy tvoříme masu masa.Továrnu tvoří masa železa a plastu.My tvoříme…,továrnu tvoří...Ten podpis vše začal,ale podepsal to i můj táta.Oba tátové.Alibismus.
Upsal jsem podruhé svou duši dvěma ďáblům,kteří sedí na stejném placu.Na jednom trůnu,ale jeden je výš a druhý níž.Nedokážu rozpoznat který je kde.Vstoupil jsem do odborů.Můj druhý podpis.Odboráři (z masa) jsou lapači duší,továrna (z kovu a plastu) je lapač masa.Vycházím-li z předpokladu,že mysl je šestý smysl,jímž je obdařeno moje maso.Nemusíte mít všechny smysly pohromadě,aby jste mohli být v oborech.Odbory jsou oázou v poušti pro toho,kdo by zbloudil nebo „byl zblouzen“.Jsou takové „kdyby náhodu…“.Jsou adolescentní výkřik,obrana proti podkuřování rodičů,obranný štít,který většinou nepoužijme.Firewall mezi mnou a tátou.
Zažil jsem již mnoho věcí,ale továrnu ne.Rád mám svoji fabriku,která dává řád i volnost.Dává nová přátelství,rozšiřuje obzory,brána takto.
Pak jsem slyšel druhé pípnutí.Pípnutí konce,pípnutí volnosti a vlastní nahraditelnosti.Začíná má smrt pro továrnu,.Končí to co začalo ráno,čas pracovní se přelévá pípnutím do času volnosti a snění.Spím svůj tovární sen dál,putuji domů,putuji k půllitru piva.Zapomínám na továrnu a její činnost,i když podvědomě slyším její hučení někde v dáli či hloubce.Jde vůbec,aby to co zabírá většinu Vašeho volného času,neovlivnilo Váš soukromý život?Nevím.Nicméně se propíjím až k restartu,a ráno se budím se standardním továrním nastavením…Těším se!
|
|
|