|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Slunce už svůj boj se zimou dávno vzdalo a nebe ovládla téměř dokonalá lebka úplňku. Ledový vítr něžně hladil kostry stromů a rozmrzelý rákos si šeptal něco o vražednym mrazu.
Vzdálený křik opilých dospěláků Fredyho nerušil. Vítr trošku obtěžoval, ale ne natolik, aby se přestal soustředit. Soustředění mu nikdy nedělalo problémy, pokud myslel na něco, co se týkalo jeho. Tiché praskání větví rezonovalo s kopáním malých brusliček do ledu. Možná kdyby na nich byly zoubky……Ale tohle byly chlapecké brusle, žádné zoubky. Smůla co, ty malej smrade. Pomyslel si klidně a dál držel hlavičku pod vodou. Přemýšlel o tom, jaké měl štěstí, že strejda má rád ryby a vysekal jim tu otvor. „Kluci, ne abyste jezdili okolo díry! Žádný frajeřinky!“ „Neboj mami, jasně.“ Přesto, když se začalo stmívat a v okolí nebyla ani noha, začal ho hecovat. Jezdil okolo díry, a hrál frajírka, ale dával si velký pozor. Pak najednou upadl. Malý Niki, ten hlupák, jel bratru na pomoc. Tato dobrá vůle se mu ale nevyplatila.
Nožičky přestaly kopat. Už bylo na čase, měl pocit, že mu prsty k jeho krku přimrzly. Prudce oddychoval a skřípal zimou zubama, uvnitř byl ale naprosto klidný. Tak jako snad nikdy předtím.Věděl, že nesmí nic zkazit. Proto hlavičku ještě chvíli držel. Co kdyby ten hajzl přežil, to by teda byl průser. Tělo se nehýbalo, bublinky už také žádné nestoupaly. Ruce vytáhl, ale hlavičku tam stejně ještě nechal. Seděl vedle vychládající mrtvolky a cítil nesmírnou hrdost a štěstí. Jak dlouho na tenhle okamžik čekal. To plánování a kombinování a teď, najednou, je to realita.Pocit triumfu se ho držel ještě dlouho poté. Věděl, že nesmí příliš dlouho otálet, voda kolem hlavičky už zase začínala mírně zamrzat, proto popadl tu žalostnou hromádku, která ještě před pár minutami byla jeho nenáviděným bratrem, a svezl jí po ledu do díry. Pak rychle vstal a začal po rybníku bruslit, aby se zahřál. Musí vypadat udýchaně. Dorazil k opačnému břehu, sundal brusle a nasadil si boty. Nezavazoval je. To by přeci v té rychlosti nestihl, nesmí zapomenout na žádný detail. Rozeběhl se k domu. Cestou ještě odhodil čepici. Přemýšlel o svém vítězství, co bude dál, věděl, celou historku si v hlavě probíral už tolikrát. Dokonce před zrcadlem nacvičoval vyděšený a nešťastný obličej. Sežerou mu to. I s navijákem.
|
|
|