Chachá, pchá,
strach vchází.
Nechychot don Kichota
uťal v polovince polovinky
písmenečka A.
Tulí se k mlýnům andělským
je strhán plešatými přáními.

Přeje si pěkné kobylky
na mlýnku umletých
masenko nachvilku - salámek kobylí
jeho útroby zasytí.
Plecháček na hlavě prorezivěl
ani nevěděl jak
přes kichotská rozhodnutí nejede vlak.

Mák sem, hňáp tam
mám se bát sám.
Hňus, flus
kus peřeje
láska fyzičná
city nezhřeje,
táto jelene.

Nechrochtej do zvuku,
jenž tobě určen není,
dnes je čas akorát
na tyfusy hlenní.
A nebo snad na boření zbořeného
Jedině Bůh změní funkce stvořeného.
Hoj, hej!

Dada věk,
páře se z Tebe ven,
hoj, synku šakalí,
Kichotem oslaven,
neválej se tady,
nemáš nic!

Nemáš ani moje vnady.
Ty a vlastně Já?!

Do kelu, co vlastně děláš tady.
Je 19:15, zkončil panáček,
s čepičkou na skobě.
Jdu chrnět,
jdu se vykašlat,
na celý tento život.