Smutná, neživá.

Visel tu obraz

z půli ve stínu

                   na stěně starého sídla

 

 

V mokru, líně

visí tu

                  zanechán na pospas dobra

 

 

A na něm dívka

se skelným pohledem

                 smutná shlíží tu prázdnotu

 

 

Sama a tiše

stydí se za stáří

                 pod nánosem pavučin prachu

 

 

Snad malíř zapomněl

proč dal život obrazu

                zapomněl na vášeň, touhu?

 

 

Chtěl věčně ji mít

pak opustil ji

                  v temnotě starého domu