Chtěla malovat.
Vlásky umění přetírá barva osobitých tónů vybraných držícím kouzelnou hůlku.
Jemnými tahy štětinami tvoří nezadržitelné potoky melodie v prostředí nového světa.
Toužila jimi vyprávět příběhy
Sklíčkem odražené harmonie světských stínů na tváři složené písně vzrůstající do smrtících výšin moci.
Božskými tvary prázdných očí nesmrtelnosti.
Beze slov psát, bez hudby skládat
S rukou a štětcem
Odstíny aury stromů, domů, aut a lidí vtisknout do připravené náruče brány k vzpomínkám.
Vložit do hmotné části nehmotnou a nechávat ji vyjádřit se.
Z masa součást těla vedou potom nitky hvězd bohů.
A tvoří.
Čemu se věřit nedá.
A jestli máte otevřené dveře do vaší mysli, uvidíte víc než barvy zakrývající bílé plátno.
Můžete…
Slyšet šustit vítr v kolech vozu v písku, cítit vůni domova, vidět tikající oči šťastných dětských hlásků a na kůži mít dotek kůry starých stromů. Slzy radostných ptáků stékajících po mračnech probuzených z horečky zažívat na svých víčkách, v myšlenkách nechávat proudit dusot kopyt slunečního žáru…
Povídání lidských svědomí plazivě točících se na rukách dokola kolébat a tišit..
Možná, že vy neuslyšíte nic, potom víte, že musíte chodit po zemi.
Já raději budu létat nad hlavami s těžkými myšlenkami zabývajícími se logickým vysvětlením věcích nevysvětlitelných.
Existuje jedno místo jménem Umění..
Teče tam řeka, která ho dělí.
Obě strany mají tužku a papír.
Však první má barvy.
Druhá slova.
Přes vodu vede spojující je most..
Říkám mu Hudba.
Stojím tam a rozhoduji se.
>Slovy můžu tvořit věty.
Barvou celý svět.<
Stačí jedna myšlenka a … přejdu
Potom budu žít.
Možná taky ne.
L.K. dne 12. května 2006
|