|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Čestná stráž u čestného slova
______________________________
Tíží mě kameny
závaží vkládané na špatnou misku vah.
Čest a spravedlnost
čest a sláva.
Nebo
"NEBO" - místo "A"
Význam slov sune se do údolí
jako ledovec.
A mizí.
Nepozorovatelně.
a najednou údiv:
"tohle tu přeci,
ještě před pár lety
vůbec nebývalo."
Hranice dobra a zla
zapadaly popílkem plků.
Možná
- jsem nečestný člověk
docela určitě.
Spravedlnost tápe v šeru
které stéká z neonů
postpremoderní společnosti.
Pravá
váhající
kolem sebe šátrá
ramenem spravedlnosti.
A neví co s levou
křečovitě na hrudi svírající
rozhoupaná vahadla vah.
Pásky na oči
ani jí netřeba
platnější byla by bílá hůl.
Čest
nebo sláva
Cti netratí.
Když svíce dohoří
zadýmá knot
kouř zaštípe v očích
- co pak ?
Zůstat po tmě,
nebo zapálit jinou
s jinou ?
Z cizího vosku
měknoucího oddaně v prstech.
Z cizího úlu
hukot úzkosti.
Nad hlavu deštník
- zlomená hůl
nebo kosti...
Předčasný návrat včelaře.
Nejsem dobrý člověk
nebo hranice uhnuly.
Tohle tu přeci ještě...
nebývalo.
Ti z protilehlé strany
nikdy nevidí hranici
na stejném místě.
Ještě ten potok, ta stráň,
ta mokřinatá louka pod hrází...
Ale ta cesta u lesa už ne.
Mez vede kolem obelisku
s vytesaným :
"Pomni přikázání"
ale kdo ?
komu ?
a proč ?
Už jen málokdo matně tuší.
Života každý sám
sobě Pán.
Cestičky rozcházejí se
do všech stran.
|
|
|