|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Bylo nebylo tří pohledných mládenců, kteří byli kamarádi už spousty let. Jednoho dne však krutý osud zvrátil jejich krásný a přesto velice podivný život, který pro ně znamenal mnoho, protože už snad milionkrát slyšeli a jeden milionkrát viděl jak smrt vlastně vypadá. Ty všechny smrti spatřil Mrtvýchzraký a samozřejmě si své tajemství nenechával jen pro sebe a oznamoval každou smrt, která se přihodila svým kamarádům Dlouhému a Blbému. Svoji schopnost získal už jak se narodil. Vyšel na svět a hned spatřil v hlavě dvouminutové video jak umírá jeho matka. Jak dospíval spatřil tolik smrti, že už mu to připadalo běžné. Smrt sem, smrt tam. Vždycky spatří smrt někoho, kdo je maximálně deset kilometrů od něj, toho člověka vidí dvě minuty před smrtí a jakmile umře jeho dvouminutové video v hlavě se vypne. Jinak Mrtvýchzraký je normální kluk, který ladně proplouvá světem a dělá dobré skutky. Jeho obličej sice vypadá jako by prodělal deset infarktů, ale každý, kdo ho zná řekne, že je to jeden z nejmilejších kluků světa. Přezdívku získal od svého dobrého kamaráda Dlouhého. Dlouhý byl taky spravedlivý a hodný člověk, který byl poznamenán tím, že se u něj vyskytla vada. Ta vada nebyla ani tak vadou a některé ženské pohlaví by to mohly nazvat zázrakem mužského ptactva. Dlouhý byl před pěti lety zajatcem zlého a mocného čaroděje jménem Čárymuk. Dlouhý mu totiž omylem počůral jeho svatý strom a Čárymuk jej proklel aby si příště vzpomněl, kde má čůrat. „Tak vždycky jak půjdeš na záchod tak tenhle tvůj velkej had co máš mezi nohama tě upozorní aby sis vybral správné místo ty kreténe“! Řekl tehdy Čárymuk nebohému mladíkovi Dlouhému. Dlouhý svoji přezdívku získal od blbého. Byla to docela komedie. Jednou ho Blbý přistihl jak onanuje u obrazu princezny Šukumagdy a zařval svým tupým hlasem do světa jedno z mála inteligentních slov, které byly u něj výjimkou. „Dlouhýýýýýýý." Tvářil se užasle Blbý a z brady mu stékala slina. Jakmile to uslyšel Mrtvýchzraký tak nebylo pochybu o jménu, které by vystihlo tohoto pozoruhodného člověka s metrovým náčiním. Dlouhý si svoji hadici omotává kolem pasu anebo když má dobrou náladu tak si ho nechá volně vláčet za sebou a vypadá to jako kdyby měl ocas. Samozřejmě, že je natolik slušný a vychovaný, že si jej aspoň omotává obvazem. Blbý svoji přezdívku nedostal od nikoho. On si ji prostě vybojoval. Blbý začal být blbým jak v pěti letech svého života náhodou spadl z pětimetrové výšky do příkopu. Spadl na hlavičku a má na čele jizvu ve formě kolečka. Kolečko spíš připomíná terč a mnohokrát, jakmile se uzdravil se do něj strefovali jeho kamarádi z dětství kameny. Proto byl Blbý stále blbějším ale to nemění nic na tom, že je to čestný člověk. Tak jednoho krásného, letního dne kráčeli tito tři poutníci po sousedním království a poznávali cizí zvyky a cizí lidi.
„Hublu bublu." Řekl náhle do ticha Blbý a nesouvisle mával svou pravou rukou. „Co se děje Blbý?" Odpověděl na naléhání Blbého Dlouhý, který byl momentálně rozjařen krásou zeleného pole, které se před nimi tyčilo jako jezero u městečka Zelený Zářenkov. „Asi má hlad. Teď zrovna chcípl ňáký farmář a to byste měli vidět jak sebou škubal! Asi infarkt či co che che.“ Řekl Mrtvýchzraký s úsměvem na tváři. „Tak jo dáme pauzu volové“. Oznámil otráveně Dlouhý a položil si svůj batoh k jabloni, která byla posledním stromem, který odděluje pole od lesů a krásných zahrad. Blbý začal dementně tančit kolem stromu a zpíval si u toho jakousi nesrozumitelnou píseň. „Ježíš přestaň ty kriple!" Okřikl ho Dlouhý a snažil se momentálně rozdělat oheň aby si mohli opéct párky a okurky. Blbý pochopil situaci, obličej se mu stáhl do ublížené grimasy a uraženě si sedl na rozmáčknuté, nedorostlé jablko. „Kurva tu je nuda jak v prdeli." Usoudil Mrtvýchzraký a pozoroval Dlouhého jak se trápí s rozděláváním ohně. „Když se ty píčo tak nudíš tak bys mi moh helpnout blbečku.“ Odpověděl mu podrážděně Dlouhý a křesal kameny o sebe bez viditelného výsledku. „Modrlo brlo." Rázně přerušil blížící-se hádku Blbý a tvářil se nepochopitelně vážně. „Jo...modrlo brlo kreténe." Řekl Mrtvýchzraký s úsměvem na tváři Dlouhému a vypadal jako solidní smrtka. Náhle Dlouhý přestal křesat a zíral s otevřenou pusou kdesi nahoru na jabloň. Mrtvýchzraký si všiml jak se Dlouhému stahuje "ocas" a to nevěstilo nic dobrého. „Co…co se děje vole?" Vyhrkl ze sebe Mrtvýchzraký a hledal na jabloni příčinu Dlouhého znepokojení. „Vrána ty vole." Odpověděl mu Dlouhý a stalé zíral na černého ptáka, který se v té vší zeleni impozantně vyjímal. „Už nežer ty vokurky s těma houbičkama, pak máš vidiny vole." Vytyčil mu Mrtvýchzraký a snažil se najít nějakou vránu na jabloni. Najednou také spatřil vránu a málem si vypíchl oko protože se zrovna škrábal na tváři. „No jo vole, ale dyť je léto. Co tu sakra dělá?“ Řekl vyděšeně Mrtvýchzraký Dlouhému a přemýšlel jestli by po té vráně neměl hodit nějaký kámen. „Hele vole já si myslím, že ta vrána je nějaký zvěd či co, bo vůbec nekráká jako vostatní blbý vrány.“ Odvětil mu zadumaně Dlouhý a "ocas" se mu už stáhl do půlmetru. „Ugly gegly." Připojil se do hovoru Blbý, který vstal a hledal příčinu znepokojení Dlouhého a Mrtvýchzrakého. „Teď drž hubu kriple!" Okřikli ho současně Dlouhý a Mrtvýchzraký. „Já bych po ní hodil šutr vole.“ Mrtvýchzraký už se ohlížel po vhodném kameni, ale prozatím nemohl najít ten správné velikosti. „Ne vole radči po ní nic neházej, ještě by se nasrala.“ Zastavil rozjíždějící akci Mrtvýchzrakého Dlouhý a přemýšlel jestli jim vrána nechce dát nějaké znamení či poselství. Jenže vrána jen seděla na své větvi od jabloně, nevzrušeně si je prohlížela a Mrtvýchzrakému nabíhala husí kůže, protože v jejím pohledu bylo něco hrůzostrašného. „Jsem vrána smrti." Řekl náhle a uměle Blbý a tvářil se podezřele inteligentně, protože už mu nekapala slina z brady. Dlouhý a Mrtvýchzraký současně stočili pohled od vrány na Blbého a světe div se, že jim nespadly brady na paty jak měli otevřenou pusu. Neuběhly ani dvě vteřiny a Mrtvýchzraký měl mokré nohavice a Dlouhý mokrý obvaz na "ocasu". Počůrali se. „Co?" Odvětil zmatený a strašně vystrašený Dlouhý, kterému se právě roztřepala kolena. „Jsem vrána smrti.“ Odpověděl Blbý svým novým kovovým hlasem. Mrtvýchzraký se rozhodl vzít vše do svých rukou a těkal očima po vhodném kameni. Našel jej, chystal se ho co nejrychleji vzít a hodit po vráně. „A to jako umřem či co?" Zeptal se nechápavě Blbého Dlouhý. „Jsem vrána…“ Prásk. „Smr… kraáá krá ka k…“ Blbý se zasekl a vrátil se mu normální ( stupidní ) výraz do tváře. Vráně momentálně vletěl kámen do hovoru a tudíž taky do hlavy a nemohla pokračovat ve svém dialogu přes Blbého s Dlouhým. Spadla střemhlav v krvi na zem a bezmocně šourala nožičkami po hlíně. „Jó sejmul sem ji kurvu jednu černou!" Mrtvýchzraký jásal, vítězoslavně mával rukama do modrého nebe, ještě nebohou vránu z rozběhu nakopl a ta odletěla obloukem v dál do kukuřičného pole. „Gůků, gůků!“ Zařval Blbý protože pochopil, že se něco oslavuje a opět začal dementně tančit kolem jabloně. Dlouhému se začal srovnávat "ocas" a ještě vystrašeně a napůl spokojeně oddechoval v kleku na zemi. „Ty vole tak to bylo celkem psycho.“ Oznámil radostně Mrtvýchzraký a unaveně si sedl na zem, nespouštějíc oči z kukuřičného pole, jako by čekal návrat smrtící vrány. „Hej hňupové já bych vocaď co nejrychleji vypad, bo sem se málem posral." Dlouhý opatrně nadechoval a vydechoval vzduch z plic. Blbého už asi přestalo bavit tancovat kolem jabloně tak opět zaujal pozici sedícího Blbého na nedorostlém jablku. „Jo dem prdi, bo se pobleju.“ Odpověděl na prosebný pohled Dlouhého Mrtvýchzraký a začal balit své věci zpět do vaku. Tak se tito tři mladíci opět vydali na cestu směrem do nejbližšího města aby si doplnili zásoby jídla a vody. Cestou si zpívali různé písně, dobrá nálada v nich jen překypovala a před stmíváním už byli u hradeb města Delirium. Dlouhý se nezapřel svými znalostmi dějin a začal svým kamarádům vyprávět o bájích, které provázelo toto město. „Četl jsem v jedný encyklopedii, že tu kdysi žil a vládl král Alpa čtvrtý, který se z ničeho nic najednou zbláznil a začal vraždit hostinské všech hospod. Posléze byli všichni tuzí a ani jeden občan tohoto města nemohl jít po šichtě na pivo. Lidé se začali bouřit a vytvořili dobrovolnou skupinu proti králi a jeho odporným praktikám pod vedením zbojníka Robina Úda. Po šest dní a nocí konečně krále svrhli z trůnu, ale Robin Úd to nepřežil. Nového panovníka si pak zvolil lid, neboť zbytek skupiny Robina Úda ještě stačil vykonat třicátou delirijskou defenestraci. Byly to prý nepěkné chvíle, protože z oken nepadala jen vrchní šlechta, ale i služebnictvo. Ten pach tam jde prý cítit až dodnes, ale to už jsou jen žvásty.“ „Fakt divný pověsti vole.“ Přitakal Mrtvýchzraký a nespouštěl oči od velikých, kamenných hradeb a věží. Pomalu se blížili ke kamenné bráně, kterou hlídali dva strážní. „Dobrý den přeji všem.“ Řekl pohotově a diplomaticky Mrtvýchzraký, který byl zvyklý na takovéhle jednání s lidmi. „Co tu chcete?“ Odpověděl nevraživě první zrzavý strážný, který byl očividně po opici a prohlížel si tři mladíky až příliš zvědavě. Slunce už dávno zapadlo a tak celé město pohltila temná tma, která dávala této situaci hororový vzhled. Mrtvýchzraký se nedal nijak vyvést z míry a začal s vysvětlováním pojmů a dojmů. „Pánové jen procházíme a potřebujeme se pouze najíst, napít a spát. Je v tom problém?“ „Je problém, že tu jste úplně neznámí a nevíme jestli vám můžeme věřit.“ Odpověděl zrzatý strážník a přitom hladil na boku svou koženou pochvu od meče. „Bulu bí úlá.“ Oznámil Blbý a ukazoval přitom prostředníčkem levé ruky na jasný, stříbrný měsíc. Druhý strážný asi pochopil současnou situaci tohohle kluka a něco pošeptal zrzatému kolegovi. „Ok, ok tak jděte do města kriplové. Vidím, že to potřebujete.“ Řekl zrzatý strážný a věnoval Blbému lítostivý pohled. „Děkujem, děkujem.“ Odpověděl Mrtvýchzraký s úsměvem na tváři a vidět ho nějaké nezkušené děti tak by utekly co nejdál do lesa, ať tam je smečka vlků nebo ne. Mrtvýchzraký vypadal v tu chvíli opravdu děsně. Prošli přes bránu a měli volný vstup do města Delirium. Nikde nebylo ani živáčka a slyšet byly jen tiché kroky tří párů, které patřily těmto statečným klukům. „Jsem to ale řečník viď?“ Vychloubal se Mrtvýchzraký Dlouhému, který ho ihned spražil ostrým pohledem. „Nebýt našeho kripla tak tu vůbec nejsme frajere.“ Zastavil rozrůstajícíse pýchu Mrtvýchzrakého Dlouhý. „Gogolu.“ Přitakal Blbý a pak začal nechápavě zírat s otevřenou pusou neznámo kam...
|
|
|