Nebe dnes brečí,
hovoří řečí -
- výrazů nemaje,
smutek ve ztečích
oblaků v křeči,
prší déšť do kraje.
Chtěl jsem, sic utajen,
dostat se do Ráje
se zvláštní péčí
a zde být opájen,
platil bych podnájem,
stal bych se něčím…
Ne jako tady
na místě Zrady,
kde všechny bytosti
jsou ke mně zády,
promýšlí vpády
v prospěch své radosti.
Zmokl jsem na kosti
díky mé hlouposti,
že jsem si hladil
na prsou beze lsti,
že se mi oprostí,
ohavné hady.
Tělo dnes brečí,
hovoří řečí -
- výrazů nemaje,
zkouší se léčit…
Ten, který klečí,
však mnohdy prohraje…
|