Šel povánoční dobou dopolední vesnicí,
kdy nikde nikoho nepotkáš,
je pouze slyšet a skrz okna vidět
barevné obrazovky televizí.
A tam v tom svěžím vzduchu,
oddělené pouze dřevěným plůtkem,
je spatřil.
I oni zřeli mlčky a nehnutě
s jakýmsi klidem
a tvrdohlavě uvážlivou důrazností
na něj.
Jejich pohledy se střetly
jakoby v náznaku porozumění.
Skupina beranů a ovcí zírala
na jednoho skopce
s lidskou tváří.
No jo,
to je ono.
Tak to je.

9.1. Léta Páně 1998.