Mí snové příliš živí jsou,
však krásní!
Když polštářky svých prstů Tvou šíji hladím,
tu krásnou,hebkou,kouzelnou,
teplou kůži nádhernou,
jenž oddává se mým dlaním,
tak básním.
Pak cítím,jak vstává čertík ve Tvé mysli.
Vím,či asi jen tuším,nač v tu chvíli myslí.
Ten čertík,jenž ve Tvých očích skáče
jak neposedné ranní ptáče.
Jenž jak magnet mé dlaně láká stále blíž.
Nemuset tak nikdy již opustit ráj Tvého těla,
aby v uších nám ta óda na radost zas zněla,
aby každá další vteřina v mých minutách se skvěla.
Abych já Tebe měl,
a aby Tys mne měla.
Jsi skvělá!!!