Až odejdou tvoje stíny,
pocit blaženosti,
neviny
a zazvoní na dveře nové ráno,
uvědomím si
(asi),
jak moc se mi po tobě bude stýskat,
všechny ty nedokončené příběhy
zůstanou viset s nápisem
to be continued
- navždy...
Doufání v návrat se rozplyne
jako škraloup na polívce,
protože ty ses už tehdy nerada vracela,
nevím proč,
někdy už je člověk prostě takový,
nemám rád tyhle typy
a přesto jsem k jednomu z nich cítil něco víc
než nenávist
...
Odejdeš
a Svět spadne ještě níž,
bude klesat společně s mým srdcem,
dokud se nerozbije o podlahu
a oranžové vesty ho nezametou s nedopalky a papírky na lopatu,
pak ji vysypou do vozíku
a objedou s ním půlku města,
třeba je potkáš
při svých toulkách...
třeba...
Až odejdou tvoje stíny,
vytvoří se jeden velký na mé duši,
ale ten se už nerozplyne
nikdy...
|