Když do nich mé já pohlédne,
prožívám si volný pád,
ztrácím se v nich hrozně rád,
jsou nekonečně bezedné.
Radují se, smějí, trpí,
tvoje oči - barvy chrpy.
Hvězdy se v nich odráží,
slunce v jejich záři bledne,
nevinné i neposedné,
do tvé duše zápraží.
Přečtu si v nich celou tebe,
tvoje oči - barvy nebe.
Jejich pohled bolest tiší,
je jak výlet do propasti,
způsobují pocit slasti,
a jsou pro mě hebkou skrýší.
Hypnotické panenky,
tvé oči – barvy pomněnky.
Tichá a klidná hladina,
do které se dívám dlouze,
podléhám té modré touze,
krásně se v ní usíná,
zapomínám na svá hoře... tvoje oči - barvy moře.
|