|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
AHAMAY
Když počátkem roku 1997 dva prostějovští hudebníci (Jiří Kalousek a Stanislav Švec)
založili projekt AHAMAY acoustic rock, měl to být jen vedlejší produkt jejich rockové hudební činnosti.
Chtěli v něm, alespoň pro sebe, realizovat nápady které se nehodily pro taneční sály, nebo neodpovídaly
mentalitě jejich dřívějšího publika. V krátkém čase však podlehli zvuku a možnostem akustických kytar
a projekt AHAMAY začal zastiňovat jejich dosavadní činnost, až ji zcela pohltil.
A právě toto období reprezentuje demo-nahrávka AHAMAY. Byla určena pořadatelům festivalů a majitelům
hudebních klubů, kteří si často neuměli představit do jaké míry "rockově" může znít dobře ozvučená
kombinace dvou akustických kytar. Nabídky však přicházely paradoxně převážně z folkové a bluesové
scény. Postupem času si AHAMAY získávali ostruhy na množství často i kuriozních hudebních akcí. Nikdy
však nezůstali nepovšimnuti. Jejich poznávacím znakem se stala vyjímečnost.
Zlomem v jejich tažení se stal rok 1998, kdy přearanžovali do akustické podoby několik skladeb od slavných
Led Zeppelin. Nebývalý úspěch je přinutil k dalším experimentům na tomto poli, až postupně vytvořili celý
samostatný pořad s názvem "Led Zeppelin Revival".
Naprosto ojedinělý je způsob jejich prezentace písní, dnes už klasických Led Zeppelin.
Příznivci této kapely 70-tých let vědí, že autoři Page a Plant, skládali písně pro svá alba v prostředí staré
horské chaty Bron-Y-Aur na skotské vysočině. Bez elektřiny, plynu a jiného spojení s civilizací, měli k
dispozici pouze akustické kytary a magnetofon na baterie, na který zaznamenávali podklady pro pozdější
studiové nahrávky. Mnoho z těchto písní mělo tak úžasnou atmosféru, že je ponechali v akustické podobě i
při koncertování. AHAMAY se tedy snaží vystopovat z dostupných nahrávek skladby, které mají
akustický původ a "restaurovat" je zpět do této podoby.
V roce 1999 rozšířili svůj nástrojový park o další šesti a dvanáctistrunnou kytaru. Tím se výrazně obohatila
zvuková škála ke které přispělo i používání modálního ladění. Jejich vystoupení získávají na gradaci a
mohou trvat (a často i trvají) až tři hodiny. Oslovují posluchače nejen z řad pamětníků sedmdesátých let ale
stále častěji i mladé publikum přesycené techno-popem, syntetickými zvuky a playbackovými produkcemi.
V současné době AHAMAY stále stupňuje svoji aktivitu. Studnice inspirace, vytvořená Jimmi Pagem a
Robertem Plantem, je stále ještě bezedná a AHAMAY se v těchto vodách pohybují se stále větší jistotou.
Zdá se, že už to nejsou ti "příliš tvrdí na folk a příliš jemní na big beat" ale že si našli své stálé místo na
klubových scénách a vícežánrových hudebních festivalech. Jejich vystoupení zahrnující takové skvosty,
jako např. GOING TO CALIFORNIA, BRON-Y-AUR, POOR TOM, OVER THE HILLS AND FAR AWAY,
D'YER MAK'ER, TEN YEARS GONE ale i GALLOWS POLE, THANK YOU, TANGERINE, BABE I'M GONNA
LEAVE YOU, THE ROVER, THE SONG REMAINS THE SAME, THE RAIN SONG a končící rockovou baladou
STAIRWAY TO HEAVEN, jsou strhujícím zážitkem a pamlskem pro labužníky rockové hudby.
|
|
|