|
| |
 |
Tajemství mystické svatby
Autor: Pavel Kastl () - publikováno 20.3.2000 (15:04:27), v časopise 10.4.2000
|
|  |
Tajemství mystické svatby
Ve dřívějších dobách se v nábožensko-filozofických dílech vyskytoval termín „mystická svatba“, o které jsem se ve své knize „Záblesk Pravdy“ již zmínil. Rád bych nyní tématu „mystická svatba“ věnoval zvláštní pozornost.
Jak již víme, každý muž i každá žena má svůj ideální protějšek ve své sesterské duši. Před vznikem hmotného světa se téměř všechny původní dokonalé (bezpohlavní, lépe řečeno oboupohlavní) duše rozdělily na duše dvě, duši mužskou a duši ženskou. Pokud se jedna původní dokonalá bezpohlavní duše (též hermafrodit, androgyn nebo cvikíř) rozdělí na duše dvě, mužskou a ženskou, tyto dvě sesterské duše z tímto rozdělením vzniklé k sobě mají silnou vazbu .
Ve většině případů lidé milují nejvíce svoji duši sesterskou a o něco méně intenzivněji také duše, které jsou jim blízké a pocházejí z příbuzných bezpohlavních duší (mystičtí bratranci a mystické sestřenice). V životě člověka bývá obvykle několik lásek, které mohou být velmi intenzivní, ale přece jen, když se na sklonku svého života ohlédne člověk zpátky a zrekapituluje svůj prožitý život, přece jen musí uznat, že jedna z jeho lásek byla nějak větší a opravdovější, než ty ostatní. A to byla láska k sesterské duši.
Může se stát, že v souladu se Zákonem Karmy se člověk se svojí sesterskou duší v každém svém hmotném životě nesetká, a musí milovat duše jiné. Ale to platí jen pro tzv. „vyrovnávací životy“, které duše prožívá jen v nemnoha svých vtěleních. Většinou se však se svojí sesterskou duší lidé ve svém životě setkají.
Pokud se obě sesterské duše narodí v pozemském světě, cítí k sobě velkou přitažlivost a často se ve svých pozemských životech setkávají, aby spolu žily zpravidla jako milenci. Ale nemusí tomu tak být. Sesterské duše k sobě mohou někdy cítit dokonce tak velkou přitažlivost, že jim to znemožní se fyzicky pohlavně spojit. A to tehdy, když se milují až příliš mnoho. Slovy jednoho z mých výroků: „Víte vy vůbec, co je to pravá láska? Domníváte se snad naivně, že opravdu milujete, jak nejvíce jste schopni? Vy blázni! Vždyť někteří o pravé lásce vůbec nic nevíte. Pravá láska, na tu se umírá! Ta je tak velká, že ji člověk neunese a že ho zahubí. A je jednou z nejhorších věcí, které vás v životě vůbec mohou potkat.“
Když se spolu milují, touží spolu splynout. Jejich sexuální akt je tedy pokus o návrat do původního dokonalého stavu, kdy byli oba spojeni v jednu duši, bezpohlavní a dokonalou.
Ale protože spolu nemohou dvě těla fyzicky splynout a proměnit se v lásce v jedno, tato potřeba není ve hmotném světě plně realizovatelná. Tedy fyzické milování je jen pokusem o částečné dosažení tohoto původního dokonalého stavu.
Pokud tyto dvě sesterské duše (mužská a ženská) zemřou a setkají se spolu v duchovních světech, mohou se spolu za určitých okolností opět spojit v jednu dokonalou původní bezpohlavní duši. Tomuto spojení se říká „mystická svatba“. Mystická svatba je tedy splynutím dvou sesterských duší v duši jednu, které probíhá ve vyšších duchovních světech.
Toto spojení je možné uskutečnit jen ve vyšších a čistších duchovních sférách, kde vládne láska. Hraje tam krásná hudba, vše je prozářeno Božím světlem.
Dvě sesterské duše stanou proti sobě. Obě září láskou a postupně se k sobě přibližují. Jsou prozářeny světlem lásky, které uvnitř nich stále více roste. Jak se k sobě přibližují, jejich světla se v obrovské záři náhle spojují a v plamenech lásky spolu obě duše splývají v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou. Náhle mají jednu mysl, jedno astrální tělo a jen září dokonalou a nezměrnou Boží láskou.
Vždyť se jen rozhlédněme kolem sebe. Kolik mužů se touží spojit se ženami a kolik žen se touží spojit s muži. Jedni chybí druhým a dokonalí budou až tehdy, když spolu v duchovních světech splynou.Toto splynutí jim však zpravidla nebývá duchovními silami umožněno, protože pokud se dle Zákona Karmy mají ještě vtělit do pozemského světa, musí zůstat odděleni.
Nejvyšší formou mystické svatby je dle mnoha tradic a dávných, do dnešní doby duchovních materiálů stav, kdy duše dosáhne dokonalosti již za života v těle, vymaní se z koloběhu životů a splyne s Bohem. Ale proti této teorii svědčí dvě důležité skutečnosti.
První je ta, že vzhledem k tomu, že každá duše má svůj ideální protějšek ve druhé polovině bezpohlavní duše, ze které vznikla jejím rozdělením (sesterské duši), a na níž je Karmou vázána, musela by tedy této dokonalosti dosáhnout i její sesterská duše a s Bohem by musely splynout obě tyto duše.
Druhou skutečností svědčící proti nemožnosti trvalého vymanění se z koloběhu životů je fakt, že pokud by se každá jednotlivá duše stala dokonalou a splynula s Bohem, pak by s ním postupně během věků splynuly duše všechny, a pak již by existoval jen Bůh. Zanikl by hmotný svět, již by nebyla žádná duše, která by se mohla do nějakého tvora vtělit, a proto by také žádný živý tvor nemohl existovat. Byl by to konec koloběhu věčného dění. A co by Bůh sám se sebou dělal, když by byl jen On? Koho by miloval, když On je Nejvyšší láskou? Sebe? Ale to by byla nejvyšší možná forma egoistické lásky a vedla by k zániku a porušení Jeho Božské podstaty.
Bůh by zůstal v nehybném stavu, věčná cirkulace hrubohmotných i jemnohmotných energií by ustala a duchovní svět by ztratil svoji energii a sílu, možná by i postupně zanikl. Proto musí existovat protiklady, proto musí být bezpohlavní duše rozděleny na duše mužské a duše ženské, a proto musí být dobro i zlo. Aby si duchovní svět zachoval svoji dokonalost, musí stejně velkou energii přijímat jako vydávat a proto také musí být všechny protiklady - léto - zima, zdraví - nemoci, štěstí - neštěstí, a především láska a nenávist, stejně velké.
Až skončí vývoj vesmíru (při jeho zániku) a všech vtělených bytostí v něm, pak spolu splynou všechny protiklady, tedy i duše mužské a duše ženské. Pak nastane hromadná a nejvyšší mystická svatba, až se nejprve muži a ženy spojí (splynou) v původní dokonalé bezpohlavní duše, a tyto dokonalé bezpohlavní duše postupně splynou v plamenech lásky v Centrální Kosmickou Duši. A zůstanou tak spojeni v duchovních světech. Ale spojí se i hmotný svět. Po nějakém čase dojde k velkému třesku (vzniku dalšího vesmíru) a hmota i Centrální Kosmická Duše se opět rozdělí. A takhle stále dokola, věčně.
|
|
|
