jsi krásná,
přemýšlím o tobě,
pravda, víc než bych směl,
ale tou touhou jsi víc
než snem,
držíš se mých šatů,
v zaschlých slzách
potu palem,
těm loužičkám jsi vodou,
já kalem,
tě prosím každým dnem co slunce vychází.

tebe odvaho,
abys mi pomohla překročit můj stín,
jímž jsem teď,
co splín,
když do chůze chuť má zeď.