Je to totální výpad mysli
rozbouřená řeka polykající zoufalé ztroskotance
na pováženou nic nedestruujeme
chcípnout nebo se zaprodat rozměklým cílům?
na okraji magické řeky
řeky estetizované bodem prosebníků
leží zouvá se smutní odpoutává se Jan
utopistický klam čerpající z taoismu
kraj divokých duší posetý hněvem trvajícím ode dneška do
zítřka nemůžeme přeskočit ani obejít
musíme jen slibovat vlastním ratolestím že vznikne právo na lest na pomstu na střed jednání
brouci natažení na povadlé zemině
ti tvorové lačnící po krvi
lezou po bledé pleši talentovaného hudebníka
rozmarný to žal
desatero přikázání lže jako když tiskne
zapiš si to za nosohltan
objevíš tak nicotnou podstatu otevřenosti
kraj létajících umrlců
to smutné prostředí plné zahořklosti
čeká na vaši záchranu
ach bože ach cože
vegetace směje se mi
nepřejeme ani kapku radosti veselým chlapíkům
pouze jednoduché trápení a děs
v rozsypané urně nebožtíka Samce
se nalezlo spostu beztarostných hipíků
raněných šokem života
literární hrom do toho praští
mosazná alegorie citu a soucitu
kdo ji sepíše zaslechne hlasy
nebeských proudů
možná tak naskočí na párovou lokomotivu
s drnčením zlata v ústech
vyroste lidský strom
zparchantělý svou obávanou duchovností
bouře za námi drtí dětské kosti..
stěhovavý hnis zarostlý nenávistí
již pučí
a co dál...
sliby chyby idiotská iluze
kdo pochopí utrápí se
k pomoci bližnímu svému
k pomoci nasládlému požitkářství
tak deprese chutná posvátným vjemům