|
|
|
Zkouška dospělosti Autor: Dr.apal (Občasný) - publikováno 21.10.2001 (16:00:29), v časopise 5.11.2001
|
| |
Zkouška dospělosti
Maturita, maturita, maturita, vždyť škola teprve začala a my neslyšíme nic jiného, ale čeho je moc, toho je příliš. Ono to není zrovna nejlepší na naši psychiku stále poslouchat, Maturita je zaklad, je to zkouška dospělosti, když nebudete mít maturitu, nebudete nic. Ale vůbec se nedivím. Po té loňské katastrofě, která musela pokořit i republikový rekord…,možná že to bylo i na zápis do Guinessovy knihy světových rekordů. Kdo ví, ale stejně mi vrtá hlavou, jak mohlo proletět 12 studentů ze dvou tříd. Je možné, že celá jedna šestina nebyla dostatečně připravená, nebo nebyla dost dospělá?
Je pravda, že většina propadla z anglického jazyka (těžký předmět), ale stalo se, že propadli i studenti, kteří prospívali s jedničkami a dvojkami a byli několikrát v zahraničí, kde museli bezpochyby anglicky konverzovat.
Když jsem se byl podívat já, jeden obětní beránek již seděl na lavici pravdy a soukal ze sebe i to, co nikdy neslyšel, druhý marně tahal tahák zpod rukávu, ohlížel své nohavice, klouby prstů a bůhví na která místa si těch šest let schovával malé nápovědy k učivu. Bylo na něm jasně vidět, že mu stačí jen dloubnout mírně pod mozkovou kůru a bude vědět.
Na momentálně přítomném, i když myšlenkami nepřítomném profesorovi bylo znát, že student nemá šanci dospět. Sic vykládal obstojně anglicky, fakta byla trošku zkreslená a občas se i ta chybička vloudila, ale jde nám u maturity z ciziho jazyka o fakta, nebo o to, jak dobře jsme zvládli jazyk, či jaký máme přehled o událostech, které ovlivňují náš život. O dílech, které zasáhla naši duši nebo nás informovala o prokariotech či jiných potvůrkách. Jsou ta fakta opravdu tak důležitá, že se bez nich nedá žít anebo aspoň dospět?
Při maturitě každý spoléhá na profesora, neboť za ty roky se navzájem poznají, profesor by měl odhadnout, na co žák myslí, a už by měl poznat, že potřebuje radu.Přeci strach či pocit bezmocnosti se první pozná na očích! A někdy stačí tak málo: Výsledek žáka u maturity by měl být i jeho vizitkou. Ale to je to, co se právě u loňských maturit nepovedlo. Profesoři vyhazovali jednoho studenta za druhým, jak kdyby si mysleli, že student může dospět za pouhé tři měsíce, které mu zbývají do další „ Zkoušky dospělosti.“
Nyní to čeká i mě a dalších třicet dva mých spolužáků a všichni pevně věří, že loňská katastrofa se nebude opakovat. Vždyť stoletá vod by také měla přicházet jen jednou za sto let.
|
|
|