"Ahoj Evo, nechci, aby ses na mě zlobila. Pojď si se mnou prosím sednout na kafe. Rád bych ti vše vysvětlil a ujasnil." "Cože? Vždyť ty mi nemáš ani co vysvětlovat!! Vyspal ses s ní? Vyspal!"
Praštila telefonem, asi i oprávněně, jenže co teď?
I tentokrát pravděpodobně ztratíš holku. Kdyby se aspoň tak toužebně netvářila, spolužačka z dávné střední. Já jsem si říkal, že nemám na ten sraz chodit, ale ten paroháč Joska, že né, že bude prdel; stihli jsme vypít pět litrů Božkovské chvály a k tomu tři litry jihomoravského; v pětičlenné skupince toho bylo dost - Já, Joska, Šimurda, Žanet a Peťka. Peťka, Petra....kurva je to! Jenom co jsme tam s Joskou došli, začala se po mě sápat. Co jsem vrazil do sebe sedmého, osmého, nebo snad devátého panáka, už jsem to ucítil; její dlaň stoupala od kolena výš a výš až se nakonec zastavila. Nenápadně a s úsměvem ve tváři mi pod stolem naznačila, že má dnes volný kvartýr. Jo, kdybych byl nechlastal! Přece nejsem blbej, abych si narazil hned první ženskou, která pro mne prahne jenom kvůli své osamnělé náladě.. Ale jak teď? Jak Evě vysvětlit, že to co jí Joska vypověděl je cosi, jako omyl. Od Petry jsem přeci utekl; sic prachsprostě, ještě když spala, ale oprávněně!
"Evo, prosímtě, závisí natom celej můj život. Dej mi šanci!" "Večer v baru."
"Ahoj Evi, jak v práci?" "Hele k věci, co chceš?" " Chci se ti omluvit; vím, že slova nejsou dostatečnou omluvou,ale musíš mě pochopit." "Vyspal ses s ní, zlomil mi srdce a zničil všechno co jsme si plánovali.." "Já se s ní vyspat nechtěl. Vypadala strašně osaměle, celý večer se dívala buďto na podlahu, nebo na mě." "Takže si toho hnedka využil žejo? Chudinka...." "Ničeho jsem nevyužíval, přišlo mi sympatické, že se jí líbím, že ji mohu pomoci dostat se z deprese. Je to má kamarádka, nechtěl jsem, aby se cítila špatně." "A to je důvod, proč ses s ní vyspal?" "Pili jsme bílé a asi nám to stouplo do hlavy. Nevěděl jsem, k čemu se vůbec rozhoduji. Začala mě hladit a mě to přišlo strašně vzrušující. Pak mě zavedla do svého bytu a už nebylo úniku.." "Nebylo úniku?" "Svlékla se..." "A to znamená, že se s ní musíš rovnou vyspat?" "Neodolal jsem, prostě jsem musel." "Jooo, neodolal. Tady pán má slabé chvilky, chudáčku, nechceš si zajít k psychiatrovi??" "Psychiatr by to narozdíl od tebe pochopil. Nemůžeš chtít po chlapovi, aby se neoddal sexu, leží-li před ní svlečená roztoužená žena." "Chceš říct, že jsem k tomu všemu navíc ještě debil jo?" "Ne, chci pouze říci, že nemůžeš rozumět chlapskému pudu. Že jsem se s ní vyspal moje chyba není, udělal by to každej chlap." "Takže mi chceš říci, že když tu před tebe postavím Pamelu Anderson, tak to do ní strčíš?" "Ne" "Ne? Ale teď si mi řekl, že jsi neodolal..." "Ano, ale z Petry šlo cítit takové napětí..." "Takže, když si Pamela povolí knoflíček a začne se smutně koukat, povolíš jo?" "Ne, nech toho, tohle nemá cenu...nepochopíš to!" "No a když si rozpustí vlasy a začne si rozepínat halenku?" "Přestaň" "Sundá lodičky a stáhne si silonky?" "Říkám přestaň, nepochopila by si to!" "Vyhrne sukni?" "Dobře, kdyby si tu stáhla silonky, vytáhla sukni, vytrhnu se a servu to z ní všechno. Přestal bych se ovládat a roztáhl ji nohy ještě dřív, než si sundám kalhoty. Užil bych si každého okamžiku, od počátku až do konce."
Eva se rozplakala, zatímco měl pán naproti u okna telefon. "Nazdar! Cože? Sraz? No pokud mě ta moje pustí, tak se ukážu, ale víš jak, pořád mě otravuje, že se nám nedá věřit...." |