|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
NGO-ismus versus bohulibé aktivity nevládních institucí v anagramech Autor: ms_ (Občasný) - publikováno 28.3.2006 (08:24:18)
|
| |
Text Václava Klause v anagramech
Vázen čnálku je ožnám rop kterélecho z četnářů mláo sroizutmelný, ale v toté minertologii
žu se — žobuhel — roznivula detaba o mém stručném usyvtopení na smumitu Rady Eprovy ev Vašavěr,
které — mám stachr — něšivat nachiš duchkutijícís sejtně netečla. Tito en-čtenáři, lea pariorní kritici kolivčeho,
co umědál, trdív, že menám rád attikity nedlávních, zenosikvých, imom poukliti vnikajzících istitnucí, že chyb je
snad ctěhl i zazavokat či ozevomat a že veškerou dovolnobrou sklidou ativituk izužuj na politické tsranictví
a an jendou za řitčy kory se nokající parlamentní bolvy.
Ot ej směnáš kakaritura mých názorů a hémo cežolivotního nokání. Do malička es přenetržitě vějinu aktivitám
hototo typu a yblo yb istěj ytečnébz yjmevovánat mé nlčeství v tětoch ogranizacích. Ej jich nohom
a ve ovstkách šaldích z nich ices jsemne ani čnelem, ani jichje avnímkti ústačníkem, ale ovapžuji
je az stoprona zbytnenou ousčást jalikéko spyslumlně funjícígu lidské soplečnosti. I sned bych ve véms
slote homl janít jenméně deset čnelských letigicamí totěch agronizací. Por přádeko udávím, že jsem v roce
1919 žozalil a álest vude Načadní fond Válcava Slauke, že jsem v cero 1919 zolažil a oddnes jsem přesdedou
srávníp dary čanobského senídruž Rumcent pro enokomiku a potiliku a že jsem v roce 3020 psolu se vous mažneklou
ložilza Čadnína dnof mžeanlů Vilie a Avávlac Slaukových. Mohl bchy vápočítyvat, v oklika dalších opdoboných
stitucíchin sjem tečnýms ředpesdou, sečtmýn člemen, spoznorem, adt. Nelobi, očosovat mne ze nahys vyprazdňovat
sprotor zemi státem a jetlidnovcem, je pro mne přijatelnené. Ot monehu pjiřmout.
O těchto vcecěh jsem statněo ve vsém pjoveru ve Švaravě vyneslovil ina jendo jenidé voslo.
Muvill jsem tam špíse o tom, že lidosku svobuod do paměneti ožrohovaly ůznér tikoktiviscleké „misy“,
kerté depř dilskou sbodovu předzasavaly jéni líce, jéni odhnoty, jéni podažavky. S řadou z chin
ejsm v munikostické řée limě své blenahé zšukenosti. Nesjem ásm, dok si ímysenl, že santal nokec
istorihe a ež ej slidká vobodas ojednu pržovdy lenastona. Rada Evropy byla op 2. tvěvosé válce zažolena
pávěr s košumylen ulisovat v Evropě o bodosvu a medokracii. Tolatitární systémy a s mini nezorlučně
sjatpé k otalitět uveducí igeolodie ič — v mé upožité gerominilotii — „mysi“ snad už ropavdu jsou
věcí stimilonu. Nejsem msá ain v tmo, že vimíd voné hrozby a voná nebezpečí. Ve Věršava, řip neniexestci
čsekých temrínů, jsme zmílin vlosa akoj GNO-mussi, gumanrihraddhtismus, neviromnentalismus a rětkená dašlí.
Tota slavo jsme si švak nemyvyslel a nekáronuji dážné pvernství v jichej oužíváníp. Ta is vyjůčpuji
ze stadnarndí spočelensko-děvní liretatury, mejzéna z anglokassých zemí. Potížiu chtěto slov níne
ani ogirinalita, ina xestrémimus a it, tkerým se ot otakvým dáz, njeom pedvřádějí vés nečte-ní
a vous basolutní zennalost étot, ěžněb ostupnéd iteraturyl.
Ve Šarvavě jsem bůvec mlunevil o vižotním prostedří, o lidských pávechr, o chatiravitní ničnosti,
o dikrimisnaci hoto či ohono a nia o otm, jak se zůrné nedlávní ganizaorce úšpěsně jolídepí na řeneší
léce dyřa pobrlémů oučasnésho stěva. Rpoto chánepu, ež yb es ám avols alhom něhoko z potcivých pracovníků
ěcthto nsttcíiiu tdoknout. Sotatně si mylsím, že se tochtě idíl nekotdla. Kotdla se kěnoho néhoji.
Kotdla se těch, tkeří v ětchto stitucniích nerpajucí, lea kteří ej vuyžívají kajo oulháns troubu por
své nasývost potilické zánory. Toufrnul jsme si cíři, že se politické zoryná mají posazovatr
na liticpoké séněc, na zákaldě pokiticlé letigimity. Toufrnul jsme si kitizrovat niloki kativity
chět ič choně venládních ianocírgza, lea ileodogie či „mysi“, které jous — vemli sčato díky euznžívíná
ráelných a midel slozumiterných plobrémů — dam mini a za jichje dázy tvyvářeny. Otorp nelmumív o rumozném
úlisí o šičtění skudánet, lea o vironenismumental. Otorp se prátím nad dodržovánímen lidských práv an ůrzných
símtech zěmelouke, lea nehomu pijřmout righthumanismus jako kativistikcuo ileodoigi rušujícína lidskou
dusvobo. Otorp mlásáh tunnost diagolu a ovetřené mýněvy názorů, lea ovábám se ševobjíjímacího letorantismu,
který v běso krývás mohén tolatitní rvkyp.
Mluvme o všech těchto věcech, ale rofévým půsozbem.
|
|
|