|
Tmavá noc cukruje do polí,
posedlost dějem nekonvenční básně,
kde v astrálním setkání Boha a jeho patolízala,
rozehráno dějství v proslulostech okamžiku,
pro publikum vskutku skvělé.
Ráno.
- mlhou pročeřené
Včerejší noc,
z tužeb přeměněná do milování.
Vzpomínka.
Smítko ve vzduchoprázdnu.
Už navždy budeš vonět deštěm,
co bubnoval do okenní římsy,
v gospelu slastných chvilek.
Zvedáš se a oblékáš.
Předstírám spánek.
Ty se usmíváš,
a v očích
- karneval pocitů.
Odcházíš.
* Spěcháš do letního rána, uspokojená mým mužstvím a myšlenkami u svého muže, co se každou
chvíli vrátí z noční směny . | 
