A tak stejně jako vždy
nořím se do prázdna.
Proplouvám úvaly, krasy a řekami,
dávám pozor jen na lomy a kamení,
abych zase vcelku byla,
zjištěna mýlka v davu,
pár světel,
pár zvuků,
pár nocí v tichu snění
a nevidět rozednění
v sedačkách autobusů
křížím trasy, čáry máry, davy, lásky
zametám, stopy v prachu zrnek,
otisky ve sněhu, co napadl k ránu,
mizí v žáru, roztéká
po listech, padá, kape, nechce, neumí,
tak máš naivní důvod
mít cosi, cos´ už dávno ztratil,
bojovat za návrat,
bojovat za neuchopení
ruky v ruku
a slyšet "tak zůstaň", možná "vrať se"
a kdyby všichni byli ochmýřeni býlím,
sfoukneme svíce a půjdeme
zase o dům dál.
K návratu, co zůstal nedaleko,
umírá v šuplíku zavřený
poslední, růžový
snový
slon.
|