Mezi domy na ulici
slunce prsty nedosáhne
neprobudí dlažbu spící
jenom jednou za poledne
Když světlo padá
jak kapičky deště
těžké a chladné
zimní a zrádné
Když světlo padá
po přímce k cíli
po přímce k zemi
jak padlé ženy
Na ulici mezi domy
na kolejích lesklých chladných
paprsky se o kov lomí
bosé kočky šlapou po nich
Když nebe ztemní
na štítech na střechách
spočine obloha
zemdlená ubohá
Když nebe ztemní
protíná ulici
magické jiskření
lampy se mění
Mezi domy na ulici
dvanáct sluncí jako svatí
jako svatí mučedníci
jen oblohu
nepozlatí
|