karavana snů
přes roztodivné pláně,
mezi bludy malomocných
v cestách, které lze jen tušit.
putuji se svou karavanou dnů.
zakrytou duši,až oči jenom
na odiv a pozdrav slunci dávám.
s myšlenkami dalek prostopášností,
čekám,až potká mě znamení pro zastavení.
oáza patří všem,
kdo v dobrém úmyslu vchází.
je cílem či zastávkou k zahojení.
kde tam kdesi za ní mihotavě láká.
hvězda sen a cíl,
kam bezděčně mířím.
bez přímého tahu uhýbám,
křídla chybí ,kotníky nechci
rozedrat křovím a pro svou pouť
toužím zůstat..na zemi..až vstoupí mi
naposled…
…ona do mých očí