Ve své samotě v této hospůdce
nad svou jedinou sklenicí piva,
paprsek slunce mne udeřil a řekl mi,
abych napsal první směs slov
věnovanou Tobě pro ten úsměv,
kterým se třeba jen tak zasměješ.
A proto jsem se postavil
k této úloze jako muž,
jenž chce potěšit oči a duši,
jež ho oslovila v samotě
jedné noci jednoho stolu....
Chci prostě již teď
říci svůj neumělý dík
za těch pár chvil naplnění,
když jde kolem léto
a člověk náhle najde a uchopí
trochu něhy....
Vím, že se Ti nebude tento pokus líbit
a proto doufám,
že až má paže ponese
k Tvým rtům další plamínek,
shoří v něm i těchto pár slov....

Léta Páně 1984