|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ostrich (Občasný) - 13.5.2006 > Představil jsem si, jak tě tohle napadlo. Uvědomění si hrany stínu... Prý si lidé začali dělat obydlí nikoliv proto, aby se ochránili před plískanicemi, ale proto, aby si kolem sebe postavili hranice, to, kde je zřetelně moje a kde je už zřetelně cizí. Stejně tak brány do vesnice a ohrady byly především symbolické.
Kdo začal rozum brát,
tak jako první začíná se
bát.
Tak bych to pro sebe shrnul. Díky za tenhle inspirující text, rád jsem se začetl a zamyslel. I když hranicí naporcovaná kočka je už zase něco jiného - jistě, je to fakt, při ostrém přechodu ze stínu do světla to tak vypadá jako řez zrcadlem, ale tu souvislost (třeba tak trochu směrem proč domov je stín a ne-domov světlo, opravdu to inspiruje k nějakému přemýšlení) bych navnaděn začátkem očekával hlubší. Ale básnička je rychlý švih, návnada a pozvání na cestu, ne cesta sama, takže je to možná právě takhle dobře, když jsem se chytil a šel tvým směrem.
| Body: 5 Doporučil
| | <reagovat |
|
| Naty (Občasný,Redaktor) - 13.5.2006 > ostrich> Tvá úvaha je moc zajímavá. Možná budeš zklamán, ale napadlo mě to velmi jednoduše. Bydlím teď na hranici obce, dalo by se říct, až na silnici za domem, téměř v lůně přírody. Prostě jsem koukala z kuchyňského okna, sluníčko svítilo jak o život, hranice stínu byla téměř hmatatelná, a kočka se velmi opatrně snažila tu hranici přejít, jako by to byla zeď. A bylo to. Ale ty souvislosti, o kterých se zmiňuješ, si dobře uvědomuji, i když nebyly prvotním záměrem.
| | | <reagovat |
|
|
|