Syn
Jak bych tě mohl držet za ruce a hladit je
Když mé ruce zlomeny jsou a duše zatím v komatu někde nad deštivým Těšínem
Jak bych tě mohl milovat když láska zakázaná na dobu neurčitou
to co ti mohu dát je mé srdce i když i ono zatím ještě od prachu a otlučené
můžeš ho ale uložit do formaldehydu a počkat na můj návrat
pak pojedeme po dálnici a budeme jen my dva a cestou možná přibereme pár stopařů
a zapomeneme na všechny ty bilboardy a přetvařující se štětky zapomeneme na všechnu pomíjivost tohoto
světa a budeme doufat ve věčnost a splynutí a na energické impulsy stříbrného vesmíru budeme doufat ve štěstí potulných koček které se budou vždy těšit z naší přítomnosti budeme doufat v létající kočár který pro nás vždy připraven v pravý čas na pravém místě.
II.
Jde jen o slovo
Jde jen o slovo
Jde jen o slov
Naděje, protimluv, skrčení
Prázdný dech slunce, ostrý dech měsíce, dny, roky, staletí.
Jde jen o slovo
Jde jen o slovo
Jde jen o slovo
Tichý a nevinný deštík oázy klidu, palma, kokosový ořech, mořský ďas, oči barakudy, zármutek mořské řasy
Prokleté po staletí.
Jde jen o slova
Atomový reaktor mozku, Artaudova duše polykaná nenávistí a nepochopením, benzedrinový kokteil Allana Ginsberga, šílenci z románu Irwina Welshe, hloupost a ještě jednou hloupost vznášející se v povětří a vztyčující varovně svůj prst-očistec
III.
Jak bych tě mohl držet za ruce a hladit je
když mé ruce zlomeny jsou a duše zatím v komatu nad deštivým Těšínem.
Prahnu po tobě a srdce mé tak zjizvené že operace by byla úplně zbytečná
ale můžeš ho uložit do formaldehydu a počkat na můj návrat, neboť návrat byl přislíben již v době našeho zrození a písně a druhé světy a ranní snídaně s Bohem a věčností. Tanec na střeše mrakodrapu odpírání a přetvářky. Tanec těch ,kteří věří.
Miluji tě můj bratře, sestro, milenko, divoško, intrikáne, vrahu, otče, kamaráde, zbabělče.
Miluji tě můj synu.
Nikdy nezapomenu, nikdy jsem nezapomněl…
Myslím na tebe, tedy jsem.
V Českém Těšíně 2.7. 2004 Pátek 14-15:00
|