Kroužíme tiše v oblacích ticha
a z dálky letmé doteky
hrají tu melodii znova
a znova
a znova zkoušíme najít
pár vhodných vět
co by nám předvedly životní pýchu
na matném papíře zažloutlých fotek
bez obalu
s pokroucenými rohy.
Zpupná ta myšlenka, co doufá
že kvůli ní
že snad kvůli ní by o něj stál
za pár mincí
v nádražním rohu, co se vysypaly
tomu bezdomovci, jak se klátivě potácel
bez cíle, bez emocí
s nadějí
že zítra jich zas pár najde
naivních blbečků
kteří mu sypnou pár drobných do klobouku
aby je za rohem butiku
pro poctivé lidi
s opovržením sobě vlastním
vytrousil z kapsy.
A jestli se mu nevede tak jako nám
tak buďte si jisti, že je na to
sám. |