Rozlévaný soumrak
na sovích křídlech
v korunách stromů
ševelí
slova šeptá
duchům zvídavých obětí
kteří neváhají strašit nás
svými děsivými osudy.
Z obrazců skládanek
perliček útržků
vzpomínek
pozorují vlnky v řece západ slunce.
Přikrytí tmou dáváme najevo nesmělými úsměvy
schovanými v masce nevinnosti
těm, co by nám mohli pomoci
ale cena bývá příliš vysoká.
V životě pláčeme
do podušek, do polštářů
necháváme otisky na postelích
pachy ve vláknech oblečení
rozpřáhneme náruč
a utajeni v nahotě cizích srdcí
schováme to své
do krypty zapomnění
aby už nikdy nemohlo z těla ven.
Uzamčeni v skrytu
bojujeme s přeludy
nasloucháme vábení
sladkým slovům naší přítelkyně
smrti.
|