Prší a venku nám tma dává náskok
před sebou samými
otvory do duše
sype slova spojená do vět
zobrazená na displeji s oranžovým podsvícením.
U2 v černé bedně tiše úpí
do života
co utekl mu dnešní den zase jako voda
a padá teď z mraků nacucaných hladem
omývá oblázky rozkopnuté po chodnících
a prach z cest, co vedou stejnými drahami
obnažených těl a duší
když chtěli bychom tak neoděni
skrývat se
v listí a dukátkách květů, stříbrných zvonků
jiskření slunce v bledé dáli
a zdálo se nám neskutečné
když rána bývala namodralá
a západy tak zčervenalé
ve všech barvách
pojďme do nich vyznačit stopu
aby i po nás zbylo víc než jen
růžová pára
schovaná za duhou času. |