V zámku a v podzámčí
Neobžalovatelní,
nevědomí a sebejistí
vzpupně a halasně usedli k hodům
hned po rozednění,
nezdravili přírodu, natož manželky
a už dávno se nemodlili,
měli ve všem naprosto jasno,
Vyšší než oni prostě není a
posílali vtípky v prázdných lahvích Bohům,
hrát už si nedovedli,
nevěřili nikomu,
ani sobě,
ani milenkám a
co teprve svým slovům…
Svítalo a pomlaskávali
u Třetího chodu Natobogánvstoupení,
namaštěni jak před azbukou čeština,
nemluvili,
vzdýmali se balónovitě
a barevně
a prázdně
a vůbec jim nevadilo,
že dobrou chuť si přejí s těmi,
pro jejichž odchod v minulosti potají
i poklekli…
Lačně hltají, cpou se jako podsvinčata,
mlaskají a chrochtají
a jaksi mimochodem
podepisují
a vynášejí neodvolatelná rozhodnutí.
Do podhradí
padají útržky skartací a slov o ničem,
poletují drobky a umaštěné životopisy,
žádosti o práci,
prosby o milost a taky kosti čekajících
ve frontě…
Trochu to tu smrdí.
A do Prahy přijíždějí další nekonečné
řady
Prapodivných hostí…
|