Kdo by nikdy neslyšel o doktoru Jekyllovi a panu Hydeovi? Slavný román Roberta Louise Stephensona vyšel už v roce 1886 a od té doby zůstává inspirujícím příkladem dvojakosti  lidského charakteru. O století později vznikl v Americe muzikál Franka Wildhorna a Leslieho Bricusseho, který v loňském roce dorazil až do pražského Hudebního divadla v Karlíně.

  V režii Rina Breziny ožívá příběh ambiciózního londýnského lékaře Henryho Jekylla, který se pokouší vytvořit elixír, oddělující dobro od zla. Po odmítnutí představiteli města a marném hledání dobrovolníka, ochotného přípravek vyzkoušet, začne Jekyll činit pokusy sám na sobě. Nastolená proměna je však vskutku děsivá - Henry na sebe po každém vypití bere podobu přízračného Edwarda Hydea, schopného konat jen násilí a zlo ve všech podobách. A tak jeho rukou postupně umírají všichni ti, kteří zamítli Jekyllův návrh. Londýn se proměňuje v město hrůzy… Jekyll se snaží Hydea zbavit, ale k proměně dochází nakonec i bez požití kouzelného nápoje. Henry se tak stává nebezpečným jak své snoubence Emmě, tak barové tanečnici Lucy, které do té doby nezištně pomáhal. Zdá se, že jediným způsobem, jak netvora zahubit, je Jekyllova vlastní smrt…

  První část představení plyne až příliš nevzrušivým tempem. Henryho počínání ani účel jeho elixíru nejsou zvlášť vysvětlovány, stejně tak jako důvody, které vedou komisi k rozhořčenému odmítání jeho návrhu. Častým sborovým zpěvům pak zase není příliš rozumět. Příliš dobrou práci neodvedl ani překladatel libreta Adam Novák - cimrmanovské rýmy typu „já-já“ muzikálu opravdu neprospívají. Očekávaného napětí se diváku dostane až ve chvíli, kdy na sobě Jekyll poprvé vyzkouší preparát - jeho proměna v děsivého ničemu je pojata dostatečně efektivně, ať už jde o hudbu, světelný doprovod či herecké ztvárnění. Ve druhé části, počínající vraždou nemravného biskupa, dostává konečně příběh patřičné tempo a spád, vedoucí k nezvratnému strašnému konci.

  Představitel hlavní role Daniel Hůlka bohužel nedává své roli přílišné charisma, jeho Jekyll působí nenápadně a nevýrazně. Po proměně v doktora Hydea dostává děsivější rozměr; přesto i tady zaujme spíše přízračným vzhledem než hereckým či hlasovým projevem. Velmi příjemné překvapení naopak znamená Michaela Nosková v roli nešťastné barové tanečnice Lucy - přestože její obsazení může navozovat otázku, zda nebylo vedeno pouze snahou využít popularity soutěže Superstar, mladá zpěvačka tyto obavy rázně popírá. Působí suverénně, pěvecky jistě a herecky přesvědčivě. Ve dvojici s Hůlkou je Nosková (alternující s Terezou Duchkovou) jednoznačně tou, která dominuje. Přesvědčivý výkon podává rovněž Josef Laufer coby Jekyllův důvěrník John, naopak Iveta Dufková pojala svou Emmu jako poněkud jednostrunnou naivku.

  Muzikáloví Jekyll a Hyde tedy nenaplňují všechna očekávání, jejich příběh však zůstává i na pódiu silný.