|
| |
 |
Láska a její podoby
Autor: Pavel Kastl () - publikováno 13.3.2000 (13:22:30), v časopise 31.3.2000
|
|  |
Láska a její podoby
Láska je různé intenzity, má bezpočet podob a bezpočet tváří. Čím vyšší a vyvinutější tvor, tím vyšší je jeho individualita a jeho láska je intenzivněji prožívána k jednomu individuu téhož druhu, nebo několika individuálním bytostem. Vyspělejší savci, kupříkladu tygr, který miluje jen svá mláďata a svého druha, prožívá ke svému druhovi intenzivnější lásku, než například jedna včela ke druhé nebo než ji prožívají mezi sebou mravenci.
A protože je člověk nejvyspělejším tvorem na této planetě, prožívá svoji lásku intenzivněji a vědoměji, než ostatní tvorové. Čím více je láska směrována a prožívána k jednomu objektu, tím bývá zpravidla intenzivnější. Lásku dělíme podle intenzity, kterou je prožívána, podle toho, kdo jí miluje a podle toho, kdo je onou láskou milován.
Druhy lásky:
1. láska univerzální
1a) univerzální láska prožívaná vyššími duchovními (nehmotnými) bytostmi a Bohem v duchovním světě:
Tato láska je nejmocnější, nejsilnější a nejvyšší formou lásky ve všech existujících vesmírech, a je prožívána Bohem a nejvyššími duchovními bytostmi. Je největším pojítkem duchovního světa. Je to láska všech bytostí ke všem. Jediná láska, která je věčná, nesmrtelná a dokonalá. Nedá se zdůvodnit, je čistá jako Bůh. I On je z ní stvořený. Všechno je milováno vším. Věčně, po věky věků, vládne láska tam, kde není čas, kde není bolest, ani zármutek lidského žití.
Tato láska vládne v duchovních a dokonalých světech. Ve světě hmotném se již nemůže v plné míře projevit, patří pouze do nejčistších a nejvyšších duchovních sfér a Bohu.
1b) univerzální láska prožívaná hmotnými bytostmi ve hmotném světě:
Univerzální láska, tzv. láska k Všehomíru, tedy k celému Stvoření, ke všem živým tvorům, rostlinám i lidem, má blízko k Univerzální lásce duchovního světa. Člověk, který touto láskou miluje, se snaží milovat vše živé, a je vlastně v jistém smyslu také celým Stvořením milován.
Tato láska se vyskytuje nejen u lidí, ale dokonce i u zvířat. U zvířete je prožívána nevědomky a přirozeně, u člověka vědomě a zpravidla intenzivněji než u zvířete. Zvířata prožívají univerzální lásku ač jinak než lidé, přesto podobně. Zvíře, které se dobře cítí, je nasycené a v bezpečí, vlídně a s kladnými pocity shlíží na okolní krajinu a tvory v ní žijící, a vlastně je svým způsobem i miluje.
Prožíváním Univerzální lásky se duše zdokonaluje a očišťuje. Po smrti vstupuje do vyšších a čistších duchovních sfér.
2. láska k Bohu
O lásce k Bohu hovoří a k ní své stoupence nabádají všechna náboženství. Je to láska k nejvyššímu a nejčistšímu Božímu Duchu, nejvyššímu představiteli lásky v celém vesmíru. Prožitím lásky k Bohu se také zabývá vyšší jóga, jejímž cílem je dosáhnout stavu, ve kterém člověk myslí na Boha a miluje ho v každém okamžiku, neustále. I láska k Bohu je různé intenzity, počínaje tím, že někdo občas myslí na Boha a říká si, že Bůh je dobrý a že má Boha rád, a konče člověkem, který Boha miluje takříkajíc celou svoji duší, celou svoji myslí a celým svým srdcem.
Láska k Bohu patří spolu s Univerzální láskou k Všehomíru k jejím nejvyšším projevům.
3. láska k lidem
3a) láska ke všem lidem
Když člověk miluje lidi jako takové, přesto to není láska univerzální, protože se nevztahuje na okolní rostliny a zvířata, ani přímo na Boha a duchovní svět. Jsou lidé, kteří mají rádi lidi. A to je láska k lidem.
3b) láska k rodičům
Láska k rodičům je vlastní všem mláďatům zvířat i dětem. Ačkoli jsou lidé, kteří milují své rodiče, k ostatním lidem mohou být zlí a mít k nim záporný vztah. Tato láska se vztahuje jen k rodičům.
3c) láska k dětem
Tato láska se týká jen lásky k dětem jako ke svým potomkům. Rodiče milují své děti, snaží se o ně starat co nejlépe a zajistit jim dobrý život.
3d) láska milenecká
Při lásce milenecké se vytváří jedna z nejsilnějších energií vesmíru, neboť se v tomto případě spojují dva protiklady v jeden oboupohlavní princip. Milenci touží spolu splynout a naleznou utišení jen v pohlavním spojení. Milenecká láska je snaha o vstoupení do původního dokonalého stavu, kdy byly dvě duše (mužská a ženská) spojeny v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou.
Nejvyšší intenzity nabývá milenecká láska v případě, že se jedná o dvě sesterské duše, které vznikly z původní identické (stejné) oboupohlavní duše jejím rozdělením.
Čím je tato láska intenzivnější, tím zpravidla kratší dobu trvá (dříve se vyčerpá její energetický zdroj).
3d) láska mezi přáteli
Tato láska je nižší intenzity než láska milenecká, ale často mívá delší trvání. Přátelé si jsou více duševně podobní než milenci, a proto mezi nimi není sexuální přitažlivost. Mají pro sebe především vzájemné porozumění a pomáhají si.
Blízkost přítele přináší kladné pocity, ale nikoli sexuálního charakteru. Jedná se o radost ze setkání s blízkou osobou, o společné zážitky a pocity, které mají přátelský charakter.
4. láska k požitkům a rozkoším
Tato láska má mnoho podob. Lidé, kteří ji prožívají, usilují o navození situace nebo stavu, který jim přináší kladné emoce, a který milují. Jedním z nejčastějších projevů této lásky je láska k požitkům vznikajícím z konzumování jídla. Mnoho lidí se neúměrně přejídá, konzumují pokrmy, které mají výraznou chuť a jsou dráždivé. Zvýšeným požíváním chutné potravy si někteří lidé vynahrazují nedostatek kladných emocí, které jim v životě chybí.
Další formou této lásky bývá láska k moci. Lidé, které si tato láska podmanila, mají pocity rozkoše, když mají moc, například když zastávají vysoké postavení jako soudci nebo politici. Rádi se chlubí svým postavením a kladné emoce jim přináší pocit, že k nim ostatní lidé shlížejí s úctou a s respektem. Kdo jednou propadne lásce k moci, zpravidla chce stále vyšší a vyšší moc a postavení, což se projevuje negativním zatížením duše špatnou Karmou a pokažením charakteru dotyčné osoby.
Zejména v poslední době se vyskytuje u mnoha lidí láska k penězům a materiálnímu bohatství. Lidé, milující peníze a majetek, prožívají kladné a příjemné pocity, když mají více peněz a materiálního bohatství (například vila, drahé auto, bazén), než většina ostatních lidí. Přílišná honba za penězi bývá také realizována na úkor charakteru a zpravidla odvrací pozornost člověka od duchovních věcí. Také vede k zatížení duše špatnou Karmou.
Dalšími projevy lásky k požitkům a rozkoším bývá láska k příjemné a milované činnosti, ať již se jedná o sport, o turistiku, nebo o sběratelskou vášeň. Tato láska má mnoho projevů a patří k ní jakákoliv činnost, která přináší člověku jí provozující kladné a příjemné pocity. Existují lidé, kteří milují situace, ve kterých mohou pomoci ostatním lidem (láska ke konání dobra). Vědomí, že udělali někomu radost a vykonali dobrý skutek, jim přináší kladné emoce.
Stejně tak ale mohou být kladné emoce způsobovány u některých lidí tím, že jinému člověku nebo zvířeti ublíží (láska k násilí). Například boxer, který svému soupeři přerazí nos a vyhraje zápas, má kladné emoce z pocitu vítězství a ze své dravé a hrubé síly.
5. láska ke zvířatům
Tato láska bývá zpravidla nižší intenzity než láska k lidem, ale výjimečně, pokud je člověk jí prožívající zklamán lidmi a upne se na zvíře (nejčastěji na psa), může ve vzácných případech dosahovat i podobně vysoké intenzity, jako láska k lidem.
Při této lásce se neprovozuje sexuální styk a chybí jí sexuální přitažlivost (nebereme-li v úvahu zoofilii, která je velmi vzácná). Jedná se spíše o lásku mezi přáteli, prožívanou se zvířetem.
6. láska k sobě
Je přirozené, že se má každý člověk určitým způsobem rád, ať již více, nebo méně. Láska k sobě je nutná výbava duše, kterou si přináší do života. U koho láska k sobě překročí rozumné hranice a při které člověk jí prožívající hledí již jen na sebe a na zajištění svého pohodlí (a zároveň mu jsou ostatní lidé lhostejní), se tato láska přeměňuje v narcizmus a egoizmus.
Naopak u člověka, který se málo miluje a sám sebe nemá rád, může tento stav vést ke zdravotním poruchám. Člověk se má milovat, má se mít rád, ale jen do určité míry. Zdravým, harmonickým způsobem. Nesmí zapomínat na lásku k ostatním lidem a ostatním tvorům.
7. láska k životu
Tato láska je vlastní všem živým tvorům a je hluboce zakódována v každém z nás. Přestává působit jen v případě, že je utrpení člověka tak velké, že ho již život omrzel a dále nechce žít.
Každá duše má ve svém hmotném životě nějaký úkol, který musí splnit (k jeho splnění je Osudovými silami vedena). K tomu, aby tento úkol splnila, musí být živá, a proto je do jejího podvědomí vložena láska k životu. Tato láska se do značné míry projevuje pudem sebezáchovy, kdy se člověk snaží automaticky uniknout nebezpečí, které by ohrozilo jeho život a v případě ohrožení života jedná pudově.
Ovšem pud sebezáchovy a láska k životu mohou také vycházet z podstaty, že dotyčný člověk miluje svůj život jen proto, že je přesvědčen, že jeho smrtí vše končí a že již nikdy nebude moci žít (ateisté).
8. láska ke smrti
Zní to paradoxně, ale někteří lidé mohou milovat smrt. V zásadě se jedná o lidi, kteří jsou hodně nemocní a velmi trpí, a proto se dívají na smrt jako na vysvobození z útrap života. Mnoho probuzených duší, kterým se špatně žije a které vědí, že se po smrti a po životě plném utrpení znovu narodí a bude se jim žít lépe, milují smrt. Smrt jediná je vysvobodí z jejich trápení a je tím nejcennějším, co si tito lidé mohou přát.
Za bránou smrti čeká láska a Duch Boží. Smrt tedy zavede čisté duše do nejkrásnějších nadpozemských duchovních světů, kde již není žádná bolest, jen láska bez hranic. A proto někteří lidé, kteří tohle vědí, mohou skutečně milovat smrt.
|
|
|
