|
Od přátel
Možná je počasí mizerné,
škaredé, nevzhledné
a déšť Ti smáčí tváře,
procházíš zahradou staletou,
kde růže už nekvetou,
namáčíš pero do kalamáře.
Píšeš jen lásko má,
sladká a nádherná
a slzy papíru sluší …
i v těch dnech nejsi sám,
probodnut a oklamán,
my stále máme Tě v duši …
Přítel Tě nezradí,
nechce nic, poradí
i za klecí neutěšenou,
přítel je více než kamarád,
přítel tu bude stát
na nohou či se kát na kolenou.
Až příteli ztuhne krev
a karafiát na rakev
spadne … to budem už staří,
i v těch dnech truchlivých
neklesej v zármutcích,
vždyť přátelství … i smrt nepokoří …
|
|
|