Chybíš mi
a tvoje sbírka knih je neposedná.
Písmenka přede mnou jsou jenom předehra,
kapitoly mě hladí po zádech
a každá myšlenka se opře o mé čelo
jako ty.
Vidím zblízka její duhovku
nevinná síť,
záchranný kruh před sebou,
mám tak ráda tvoje moře.
Z indigo na mě vrháš rozhořčení
a v županu u kávy si stěžuješ na ministra zdravotnictví,
nejsi vůbec lékař.
Slyším tvůj hlas ze sluchátek
a je to pokaždé sametové
jako hrnek mléka pro kocoura.
Znám všechny stupnice,
přes mé nehudební vlohy,
je hledám ve tvém tónu.
Každým odleskem svého smíchu
ve mně probouzíš chuť stávkovat,
je nespravedlivé
jak poslední kácení pralesů,
že tvé bezpečí zůstává
na desítky centimetrů ode mě.
|