|
těžké tmavé mraky se rozpouští v tvých vlasech
hvězdy ti krouží jak vinné mušky nad hlavou
pak opile se smějící padají k zemi
hraješ si s mým rozumem
jako s míčem v lesní tmě
s chtíčem provlečeným botami místo tkaniček
a svázaným pod nohama
Narudlým obzorem se žene vítr
ohýbá stromy na kopcích a
kdesi v dálce před námi září město neonovou modří
propadá se do tmy a praskajícího uhasínajícího ohně
slyším vodu ženoucí se pod mýma nohama
narážející na rozeklané skály
a s tou průzračnou krví tvých svádivých grifů
odplouvá má duše kamsi pryč
omámena obzorem
tichem
a kouřem z ohnivých vlaků rozbíhajících se po tvé tváři
do všech světových stran a zas znovu a znovu havarujících
o tvá ňadra a nebo řítících se do propasti po tobogánu tvých vlasů
|
|
|