|
| |
 |
Jiný tvor
Autor: Tina (Občasný) - publikováno 27.9.2001 (23:05:14), v časopise 30.9.2001
|
|  |
Stál na planině a díval se na Leonu, jak se sklání k tvrdé popraskané zemi. Před ním se rozkládala hornatá krajina obklopená strmými skalisky. Půda byla plná hlubokých děr a všude panovalo mrazivé ticho, které jakoby bylo předzvěstí čehosi děsivého. Necítil se dobře. Bylo to už tři dni, co se ocitli na neznámé planetě a stále nevěděli, kde se nacházejí. Jejich mise byla ohrožena. Měli se dostat na planetu G 26, která je odsud vzdálená několik desítek kilometrů. Leona stála vedle obrovitých balvanů a v ruce držela sáček s malými úlomky hornin. Měla malou postavu a černé vlasy, které byly pečlivě skryty pod skafandrem.
,,Leono!“ Zakřičel na ni a rychle k ní utíkal: „Našla si něco?“
,,Něco málo,“ přikývla, ,, vypadá to, že jsme na planetě sopečného původu,“ zvedla ruku a zamávala před sebou sáčkem.
,,Až se to dá do laboratoře budu vědět víc..“
,,Nemůžeme dělat žádné závěry,“ odpověděl a zadíval se na ni, ,, třeba jsme nakonec na G 26 a ani o tom nevíme.“ Tato planeta byla cílem jejich mise. G 26 byla dlouhou dobu zcela bezvýznamná planeta až do chvíle, kdy na ní ztroskotala posádka Země. Spojení s ní bylo přerušeno až do té doby, kdy se loď po pár měsících vrátila na Zem. Bylo v ní nalezeno ohořelé tělo jednoho z kosmonautů s podivným štítem vedle sebe, na němž bylo vyryto číslo. Na palubě se našly také vzorky podivné látky, která byla pojmenována jako vetar podle zvláštní jasné červenočerné barvy. On a Leona byli vybráni, aby nalezli vetar co nejrychleji a dovezli jej na Zem na přezkoumání. Podle odhadů měl mít jedinečné účinky na organismus.
,,Možná bychom se mohli podívat dál,“ řekla Leona a pohlédla na něj přivřenýma očima.
,,Ano, to bychom mohli,“odpověděl. Leona uložila své vzorky do malé prohlubně na bezpečné místo do závětří a společně se vydali k vysokým štítům hor, které vypadaly z dálky jako velké věže. Kromě obrovských balvanů a vrásnitých hor neviděli kolem nic, co by připomínalo známky života. Po dlouhé namáhavé chůzi provázené ostrým větrem se zastavili před širokou propastí, přes kterou dál nebylo možno přejít.
,,Co teď?“ Zeptala se s pohledem upřeným na dno prolákliny.
,,Nevím,“ odpověděl a pohled mu sklouzl na okraj propasti, kde ležel černý kámen jakoby protkaný stříbrnými nitkami. Byl jakýsi druh kamence, který se podle záznamů vyskytuje pouze na G 26.
,,Leono, vidíš to, co já ?“ Leona se zadívala směrem, kam ukazoval.
,,Kamenec, tak přece jsme na G26...“
,,Alespoň něco dobrého nás potkalo!“ Vykřikl a přiblížil se k Leoně, že ji obejme. K jeho překvapení zůstala stát s chladným výrazem ve tváři a na jeho přiblížení nereagovala. Nechápal, že se jí to nedotklo. Od té doby, co byli nuceni nouzově přistát kvůli problémům s motorem, přemýšlel jen nad tím, jak vypátrat vetar a dopravit jej na Zem. Leona si klekla a vzala do ruky kamenec a mrazivě se na něj zadívala.
,,Tak a teď nám zbývá jen najít vetar.“
Pomalu se vraceli k lodi. On měl dobrou náladu, ale Leona šla vedle něj sklesle s hlavu skloněnou. Zdálo se, že o něčem důležitém přemýšlí. Leonu znal už několik let z výzkumného ústavu, kde oba pracovali na projektu zabývajícím se výjimečnými vlastnostmi hornin. Byla to nevýrazná dívka, o které nikdo nic nevěděl. A ani vlastně nebylo co, protože podle všech odhadů žila dost nudný život. Ani nyní po několika týdnech, co strávili spolu, nedokázal říct, že ji zná. Zastavili se před jejich kosmickou lodí. Začínal cítit, jak na něj padá únava. Od té doby, co přistáli, se pořádně nevyspal.
,,Cítím se dost unavený, „půjdu si asi lehnout.“
,,Jo, jak chceš, já se ještě podívám kolem.“ Odpověděla lhostejným tónem. Díval se za ní, jak mizí v oblacích prachu, a sestoupil schůdky vedoucí dovnitř lodě. Všechny přístroje, které jim sloužily, byly zničeny kromě vysílačky, která by jim teď byla stejně k ničemu. Lehl si na jedno z lůžek v řídící místnosti, ale i když byl unavený, nemohl spát. Po několika hodinách zaslechl podivný zvuk vycházející zvenku. Znělo to, jakoby někdo škrábal tupým nástrojem na plášť jejich kosmické lodě. Vstal a zadíval se na Leonino lůžko, bylo prázdné. Vyšel ven, a jakmile jeho oči přivykly tmě, zahlédl divného tvora s dlouhýma rukama a zlověstným pohledem. Zdálo se mu, jakoby měl vepředu připevněný kovový plát. Tvor si jej nenávistně prohlížel a pomalu se k němu přibližoval.
,,Kde je Leona?!“ Zakřičel, ale cítil, že mu z hrdla nevychází téměř žádný zvuk. Tvor se k němu přiblížil a jeho dlouhé ruce jej prudce objali a on ucítil, že ztrácí vědomí.
Když znovu otevřel oči, ležel v posteli v bílé místnosti s modrým světlem. Rozhlédl se kolem. Místnost byla malá s šikmými zdmi a otvory připomínající okna ponorek. Vedle postele byl připojen počítač s velkou obrazovkou. Pokoušel se vstát, když najednou zjistil, že je připoutaný k lůžku a nemůže se hýbat. Chvíli jen tak ležel a přemýšlel o své beznadějné situaci, když vtom se otevřely dveře a dovnitř vstoupila Leona. Málem ji nepoznal. Měla na sobě béžovou kombinézu a černé rukavice. Černé vlasy jí padaly do tváře a bledá tvář nesla známky napětí.
,,Leono,“ pokoušel se zvednout, ale síla pout jej hodila nazpátek.
,, Pomoz mi, zajali nás, musíme se dostat pryč.“
Usmála se.
,,Včera v noci jsem jim pomohla tě zajmout.“
Takže se mu to přece jenom nezdálo, pomyslel si
,,Ale, jak si mohla ?“
,,Našla jsem vzorky vetaru, když jsi šel spát. Našla jsem jich tolik, že by stačily na roky výzkumů, ale pak jsem si vzpomněla na tebe, věděla jsem, že se s tím nebudeš chtít spokojit. Budeš chtít mít vetar celý. A pak mě zajali obyvatelé G 28. Vzdala jsem se jim bez násilí a teď jsem jejich členem.
,,Jejich členem?“
,,Ano, mají svou vlastní filozofii založenou na uctívání vetaru. Dává tomu, kdo jej vlastní, neobyčejné schopnosti a sílu.“
,,A co ten mrtvý kosmonaut a celá posádka, která tady zahynula,
nechceš mi namluvit, že umřeli jen tak!“
,,Posádka nezahynula vinou obyvatel této planety, řekli mi to a já jim věřím. Co se týče toho kosmonauta zasloužil si to, provinil se proti vetaru.
,,Leono, přece jim nevěříš!“
,,Rozhodla jsem se,“ řekla tiše, ,,že s nimi zůstanu na téhle planetě a zpět se nevrátím.“
,,Ale Leono, to přece nemůžeš udělat!“
,,Proč ne?“ Otočila se a v jejích očích byl odhodlaný výraz.
,,Kdo mi to zakáže, ty? Na Zemi si mě nikdo nevážil, všichni mě měli za nudnou dívku, která jen plní rozkazy, ale oni mě naučili, jaké to je, být jedním z nich a cítit respekt.“ Domluvila a ještě se na něj chvíli dívala a pak zmizela v bílém otvoru, který sloužil místo dveří.
Bylo to úděsné být zajatcem a navíc - člen jeho posádky se stal jejich pomocníkem. Chvíli tomu nemohl věřit, ale nakonec usoudil, že se s tím bude muset smířit. Zrádců znal spoustu, při kosmických výzkumech o nich byly popsány celé učebnice. Proč by tedy Leona také nemohla zradit? Jenom si vyčítal, že to nerozeznal dřív, ale kdo mohl tušit, že se z tak mírné dívky jako ona stane zrádce? Potom, co mu Leona řekla, si alespoň může být jist, že se ocitli na planetě G 28. Pevně se rozhodl, že se odsud nedostane bez vetaru. Bylo mu jedno, co o něm říkala Leona, vyznělo to, jako by vetar byl posvátný. A civilizace G 28 na něm byla závislá. O to víc se mu dostane slávy a přivítání, když tenhle vzácný kámen dopraví na Zem. Proto, aby svůj sen mohl uskutečnit, se musí odsud dostat. Začínal tušit, že to sám zvládne jen velice těžko.
Když se opět probudil, k jeho překvapení se už mohl hýbat a ruce měl volné. Před jeho postelí stála Leona s vážnou tváří a v ruce držela jeho pouta.
„Jdi, jsi volný, běž!“ Řekla přidušeným hlasem.
,,Pustili mě ?“
,,Ne, já jsem se rozhodla, že ti pomůžu.“
Nemohl skrýt svou radost, která ho při jejich slovech ovládla.
,,Leono, jsem tak moc rád…“
„Buď zticha,“ odpověděla, ,, stejně ti nevěřím, že mi budeš vděčný. Já jsem už tady a nedostanu se odsud. Přijala jsem zákony téhle galaxie. Ale ještě něco k Zemi cítím a chci aby ses dostal na naši planetu a pozdravil moji rodinu, jen o to tě prosím.“
I když věděl, že je volný, ani se nepohnul, jen se na ni upřeně díval.
,,Napsala jsem ti počítačový kód,“ pokračovala odměřeným hlasem, ,,který, když odejdu napiš do počítače. Dostaneš se do sítě chodeb, které tě vyvedou do tajné základny a tam můžeš odletět s jednou z jejich kosmických lodí.
,,Chci, abys mi řekla, kde najdu vetar, „řekl s očima upřenýma na její mladé tváři.“
„Vetar je ukryt v západním křídle na bezpečném místě. Je to zdroj našeho života. Pokud se někdo pokusí jej znesvětit, bude tvrdě potrestán.“ Na chvíli se odmlčela.
,,Radím ti, abys zmizel, co nejdřív. Vetar je dobře střežený.“ Otočila se a zmizela v bílém okně.
Jakmile se trochu vzpamatoval, uvědomil si, že musí jednat. Vedle postele byl počítač, do kterého naťukal kód, který dostal od Leony. Dveře se otevřely a on se ocitl v síti podzemních chodeb osvětlených modrým světlem. Vetar má neobvyklé účinky, nemohou bez něj žít, znělo mu v hlavě. Bylo mu to jedno, jediné, o co stál, bylo přivézt vetar na Zem. Na zemi se mu pak dostane ocenění, všechno, po čem toužil. Leona byla ztracená, byla s nimi, nedalo se jí pomoci, ale on se mohl ještě vrátit s hrdostí a vítězstvím. Sítˇchodeb se rozdvojovala. Jedny vedly za světlem a druhé do tmavé části. Vybral si tmavou část a k jeho štěstí brzo objevil místnost, kde byl položen vetar pod průhledným zvonem. Byl asi ještě krásnější, než si představoval. Oslnivě zářil, celá místnost byla zaplněna jasným světlem. Vzal jeden z předmětů, které ležely vedle vetaru a sloužily nejspíš k jeho očišťování od smítek, a bouchl do jeho krytu tak, že se roztříštil a vetar spadl na zem. Vzal jej rychle a vědom si toho, že jej obyvatelé cizí galaxie začnou brzy pronásledovat, začal rychle utíkat. Doběhl do velké místnosti, kde byly rozestavěny jejich kosmické moduly. Neměl čas nazbyt a vybral si ten, který byl nejvíc podobný jejich lodi, kterou přiletěli, a rychle do něj nastoupil. Posadil se do řídící kabiny a zapnul přístroje. Když se plavidlo zvedlo nad planetu a on před sebou uviděl jasné hvězdy, zaplavil jej pocit úlevy. Vrátí se na Zem a stane se slavným. Planeta G 28 bude zničena ale on na to nemyslel. Vetar mu zajistí bezstarostný život.
|
|
|
